Zápas s Kometou je součástí oslav klubových devadesátin.
Lepší návrat do modrobílého dresu si čtyřiadvacetiletý bek nemohl přát.
„Tak snad mi návrat vyjde a užijeme si s fanoušky radost z vítězství,“ řekl Moravčík, který se předčasně vyvázal ze smlouvy s Montreal Canadiens a následně se upsal mateřské Plzni až do roku 2020.
Jaký pro vás byl první trénink ve známém prostředí?
Nebylo to zrovna lehké. Předtím jsem týden nebyl na ledě, takže jsem měl pocit, jako bych neměl nohy.
Co vás přimělo rezignovat na boj o místo v prvním týmu Canadiens?
Hm, těch příčin je víc. Začalo to dobře a skončilo, jak to skončilo. V momentě, kdy jsem se začal na farmě Canadiens v Lavalu rozehrávat, přišlo lehčí zranění a poté mě poslali na rozehrání ještě o soutěž níž. No a po návratu už to nebylo ono. Přišli hráči, kteří se nechytli v NHL, sestava se ustálila, a i když jsem se snažil dál makat naplno, tak jsem se už do sestavy nedostal. A po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl vrátit domů.
Jak těžké bude hodit pocit zklamání za hlavu?
To jsem kousal jen chvíli, pak jsem se s tím smířil. Nebylo sice příjemné koukat se na hokej jen z tribuny, ale alespoň jsem si v hlavě utřídil myšlenky. Rozhodně ničeho nelituji a šel bych do toho znovu . Taková šance už také nikdy nemusela přijít a jsem rád, že jsem to alespoň zkusil.
Byl návrat do Plzně vaší první volbou nebo jste vybíral i z jiných nabídek?
Ne. V dané situaci jsem upřednostňoval návrat do Škodovky a jsem rád, že jsme se rychle domluvili. Plzeň mě vychovala pro dospělý hokej, klubu za hodně vděčím a teď to snad trochu splatím. Chvilku budu asi honit zápasové tempo, zvykat si na širší led, jiný herní styl, ale věřím, že rychle zapadnu a týmu pomůžu.
