Na extraligové scéně odehrál Kracík na 570 zápasů, většinu z nich za plzeňskou Škodovku, kde hokejově vyrostl. Umí to ale i s fotbalovým míčem.
Během letní hokejové pauzy sází góly při exhibičních zápasech Indiánů, ale také za tým Líní, kde vyrůstal.

„S fotbalem jsem začal dřív než s hokejem. Ten jsem zkusil až v osmi letech, a to ještě náhodou,“ vrací se Kracík na začátek své sportovní dráhy. „Mámy kolega z práce dělal v hokejové Škodovce u mládeže a pobídl ji, abych přišel na trénink. Měl jsem problém s bruslením, ale když tohle padlo, už to šlo, a bylo rozhodnuto,“ vypráví.

Přestože se upsal hokeji, dál ho bavily i další sporty. „Rád si zahraju tenis, ale fotbal ještě víc. Dřív jsem hrál i za áčko Líní, které bylo svého času až v I. A třídě. Teď si chodím kopnout hlavně za béčko ve čtvrté třídě okresu. Radost ze vstřelených gólů i z vítězství to ale nijak nesnižuje,“ podotýká Kracík.

Ačkoliv je populární, nemyslí si, že by se jeho fotbaloví soupeři snažili na něj nějak vytáhnout. Nebo mu znepříjemňovali hru tvrdšími zákroky.
„To se neděje,“ tvrdí borec, který si hokejovou extraligu vedle Plzně zahrál také za Mladou Boleslav a Litvínov.

Následně Kracík, o něhož měl v NHL zájem Columbus, působil čtyři roky v druhé německé lize, aby se na jaře 2015 vrátil do mateřské Škodovky. S plnou parádou. V centru mezi mladíky Dominikem Kubalíkem a Miroslavem Indrákem znovu uplatňoval své geniální přihrávky rozdávané s matematickou přesností. Aby ne. Vždyť chybělo málo a z Jaroslava Kracíka nebyl hokejista ani fotbalista, ale šachista.

„Snad už ve čtyřech letech mě starší bráchové Dobroslav s Miroslavem brali na šachy a docela mě to chytlo,“ přiznává chlapík, který to v republikovém žebříčku do 10 let dotáhl na čtvrté místo. Zatímco nejstarší Dobroslav hraje stále druhou ligu, Jaroslav si dá šachy už jen pro radost. „Občas s bráchama, anebo doma s malým Jarouškem,“ přiznává. Sedmiletý Jaroslav, zdá se, jde v otcových stopách. Kromě šachů ho baví hrát i hokej.