Výkony zkušeného beka, který vyměnil NHL za Plzeň a už nějaký čas tu hraje s bratrem Denisem, neunikly ani stavitelům reprezentace.
„Pozvánka přišla po více než roce, ale jsem na to hrdý. Hrát za nároďák pro mě bylo vždycky nejvíc,“ vyznal se jednatřicetiletý zadák.

Nedělní výhrou v derby s Karlovými Vary jste zlomili sérii domácích nezdarů. To je před čtvrtfinálovou odvetou v Lize mistrů asi povzbuzující.
Rozhodně. Na jeden dva góly nejde vyhrávat. A snažit se o to, stojí spoustu sil. Teď se kluci ujistili, že dávat góly nezapomněli. Vary se prezentovaly rychlým pohybem, přímočarostí, ale my jsme odehráli dobrý zápas a můžeme se od toho odrazit.

Plzeň teď doma příliš bodů nezískala, trenér Ladislav Čihák ale věřil, že v derby už to musí vyjít. Přenesl svůj optimismus i na vás hráče?
Jo, určitě. Pro mě šlo o první derby u nás. Hrálo se v parádní atmosféře, vyhráli jsme, co víc si přát. Domácí zápasy nám teď nešly a tohle bylo velké vítězství.

Úvodní zápas se Skellefteou na severu jste vynechal. Co bylo příčinou?
Měl jsem drobné zdravotní trable, nic vážného, ale dlouhé cestování do Švédska je mohlo zhoršit. Tak jsme se s trenéry dohodli, že nemá cenu riskovat.

Co vše musí vyjít, abyste si užili postup do semifinále?
Musíme se o něj rvát, hrát nadoraz. Skelleftea má spoustu zkušených hráčů, ale remíza z prvního utkání je slibná. Věřím, že s podporou lidí postoupíme dál.