„Málem spadl barák,“ přiznává Pavel Kahún. Jeho syn Dominik, nyní Kahun a německý reprezentant, sahal ve finále s Rusy po senzačním triumfu. „Ke zlatu chyběla necelá minuta, a když to pak nevyšlo, tak člověk cítil zklamání. To však záhy vystřídala radost a hrdost. Vždyť Dominik dal ve finále gól, patřil k tahounům mužstva a vůbec je to neskutečný úspěch,“ říká starší z Kahúnů.

V hlavě mu přitom běžely vzpomínky na Dominikovy začátky. Sám hrával fotbal, ale pod vlivem českého vítězství na olympiádě v Naganu přihlásil syna do hokejové přípravky v blízkých Mariánských Lázních.

„V euforii jsem tehdy malému koupil dres Jaromíra Jágra a u hokeje jsme už zůstali,“ vzpomíná. V Mariánských Lázních vedl Dominika trenér Petr Neč a chválil ho. „Prý dá o sobě jednou vědět, říkal a kluk vyhrál s Mnichovem německý titul a ve dvaadvaceti letech to dotáhl k olympijskému stříbru. Trenér Neč byl také první, kdo se po finále ozval s gratulací,“ oceňuje hrdý otec. Syna vozil na tréninky i na zápasy. A to až do jeho čtrnácti, ačkoliv Dominik žil po rozchodu rodičů od pěti let v Německu. „I tak dál hrál za Mariánky. Chvíli také za Plzeň, kde se poznal s Dominikem Kubalíkem. Skamarádili se a doteď je mnohé spojuje,“ říká o nadějném útočníkovi Kahún.

A nemůže se dočkat, až uvidí syna se stříbrnou olympijskou medailí na krku. „Německý tým přiletív pondělí do Frankfurtu a u toho nemůžu chybět,“ prohlašuje. „Hned po finále jsme si s Dominikem volali, to byla taky paráda. Radost, dojetí, a tak všechno dohromady, ale chci ho vidět. Jen mu nesmím připomínat, jak málo chybělo k vítězství,“ usmívá se Kahún. Z toho, že Němci na cestě do olympijského finále vyřadili Švýcarsko, Švédsko i Kanadu, zase tak překvapený není. „Věděl jsem, jak se chystali a kolik toho pro úspěch dělali,“ vysvětluje.

Největší obavy tak měl ze souboje v předkole se Švýcarskem. „Když tohle zvládli, tak jsem už věřil, že dojdou daleko. Možná to bude znít namistrovaně, ale na finále jsem měl tip 3:2 pro Německo,“ prozrazuje Kahún.

Přitom fandil i Čechům a byl zklamaný, když se národní tým do finále neprobojoval. „Sice bych i tak fandil Němcům, ale kdyby to neklaplo, tak bych byl míň naštvaný, než když brali zlato Rusové,“ podotýká Pavel Kahún.