Ještě v závěrečném dějství za stavu 2:2 se zkušený plzeňský forvard řítil sám na třineckého brankáře. Rozdílový gól však nedal a Škodovka padla.
 
Mrzí ten neproměněný nájezd hodně?
Moc. Vždyť šlo o zlomový moment. Kdybych to dal,  tak jsme se mohli usmívat. Nestalo se, Šimon Hrubec si na mě počkal. Nedá se nic dělat.
 
Co chybělo, aby vaše akce skončila gólem?
Dopředu jsem byl rozhodnutý, že zkusím blafák. Je to takový můj reflex. Ten blafák takhle dělám osm let, ale už čtyři roky mi nevyšel (smutný úsměv). Musím něco změnit. Vymyslet něco jiného. Šimon byl ale hodně zajetý a já místo abych střílel okolo nohou a ramen, tak jsem šel do takové ptákoviny.
 
Zato při gólu na 1:0 vám přálo štěstí. Čekal jste, že se puk odrazí zrovna k vám?
Byl to fakt zvláštní odraz. Nicky (Jones) střílel z pravé strany a puk se od zadního mantinelu vrátil na stejnou stranu. Nevím, jak je to možný. Byl jsem už z úhlu a bylo jasný, že musím trefit gólmana do zad nebo to vzít o beton. Povedlo se, měl jsem velkou radost, bohužel mi to pokazil ten konec.
 
Hrál Třinec lépe než předtím?
Stoprocentně. U nás odehráli nejlepší zápas z těch tří, ale nerad bych to nějak hodnotil. Prostě jsme prohráli, ale bitva pokračuje. V pondělí je nový den, nový zápas.
 
Rozhodující moment nedělního souboje zkoumali sudí dlouho u videa. Jak jste nekonečné se vlekoucí chvíle prožíval?
V klidu. Dalo se jen čekat a zůstat koncentrovaní. Kdyby gól neuznali, tak jsme se zápasem ještě mohli něco udělat. Uznali to, a nám už se vyrovnat nepovedlo.

Jak si vyčistíte hlavu před čtvrtou bitvou?
Dám si s kluky večeři, kouknu v televizi na Kometu s Libercem a půjdu spát. Zápasy jdou rychle za sebou a je třeba hodně spát.