Tři hokejové ikony z Plzně po sobě oslavily sedmdesáté narozeniny. Což je důvod k ohlížení do minulosti.

Bohuslav Ebermann své vzpomínky s přispěním novináře Pavla Pechouška dokonce vtělil do knížky.

PLZEŇSKÝ EXPRES

Kniha s příznačným názvem Plzeňský expres je poctou bývalému excelentnímu útočníkovi.

Mapuje sportovní i osobní život mistra světa z Vídně 1977, držitele stříbra z olympiády v Innsbrucku 1976 nebo vlajkonoše československé výpravy z dalších her v Lake Placid 1980.

„Vykecal jsem toho na sebe hodně. A moje sportovní kariéra? Měl jsem hlavně štěstí, že se mi vyhýbala vážná zranění. A ani teď mě nic zásadního netrápí, kéž do vydrží,“ přál si Ebermann při každoročním setkání se spoluhráči ze Škodovky.

A podotkl, že o sepisování memoárů nechtěl dlouho ani slyšet.

„Až moje drahá polovička, manželka Diana, mě přesvědčila, že je to dobrý nápad. A teď jsem rád,“ podotkl stále štíhlý charismatický chlap s tím, že hokej mu dal v životě mnoho.

„Snad i proto, že jsem si dával postupné cíle,“ uvedl. „Nejdříve, abych se jako kluk ze vsi vůbec udržel v plzeňském týmu. Chtěl jsem hrát na zimním stadionu, což pro mě tehdy bylo úžasné a nikdy mě to nepřešlo. Pak jsem se chtěl dostat do dorostu, juniorského nároďáku, do áčka, poté jsem chtěl na vojnu do Jihlavy, do seniorského nároďáku a nakonec do zahraničí. Vše jsem si splnil,“ řekl rodák z Vochova, kde žije a je starostou. Vedle toho je i krajským zastupitelem.

Ebermann hrál s číslem 25 na dresu za áčko plzeňské Škodovky kromě vojny až do roku 1981 a za tu dobu rozdal hodně hokejové radosti. Stejné to bylo i v reprezentaci, ve které odehrál 177 utkání (v lize jich bylo 419, pozn. red.). Je členem Klubu hokejových střelců.

Svůj asi nejslavnější moment zažil na zmíněném mistrovství ve Vídni, kdy vítězným gólem proti Švédům rozhodl o zisku zlata.

Parádní gól se také stal nadlouho součástí znělky Branek, bodů, vteřin v tehdejší Československé televize.

„Nebylo špatné si to každou neděli večer připomínat,“ usmál se borec proslulý rychlostí a šikovností.

S národním týmem startoval také na prvním Kanadském poháru 1976, na němž se Čechoslováci probojovali až do finále turnaje.

Tehdy byl Ebermann blízko splnění dalšího snu – zahrát si NHL. Ještě žhavější nabídka přišla o dva roky později.

„V Americe se tehdy hrála speciální klubová série. Já ještě s Mírou Dvořákem a Jardou Pouzarem jsme posílili Kladno. První zápas jsme hráli s Rangers. Vedli jsme 4:1, nakonec to skončilo 4:4 a já dal asi nejrychlejší gól kariéry. Potom v Chicagu jsme přidali výhru 6:4 a k té jsem přispěl hattrickem. Hned ten večer za mnou přišel slavný Stan Mikita a nabídl mi smlouvu na 350 tisíc dolarů. To byly prachy! Já povídal, že nemůžu, doma mám malou dceru a ženu. Přemlouval mě, že je za mnou obě dostanou přes Červený kříž. No, nezůstal jsem a dodnes mě to mrzí,“ uvedl Ebermann.

Pár let na to se totiž emigrantem přece jen stal.

EMIGRACE

To hrál ve Francii a dočasný pobyt se vinou okolností proměnil v emigraci. „Končila mi smlouva s Pragosportem, úřady mi už nechtěly pobyt v zahraničí prodloužit a moje první žena se rozhodla ve Francii zůstat. Tak jsem odjel za ní a dcerami,“ vysvětlil Ebermann.

Domů se tak mohl vrátit až po pádu totalitního režimu v roce 1989.

„Ani to nebylo lehké. Komunisti mi stihli skoro všechno vzít. Měl jsem štěstí, že dům ve Vochově mi pak v restituci vrátili. Ale třeba barák na Bručné už jsem zpátky nedostal. Později ho odkoupil Franta Černý, ten ho pak prodal Pepíkovi Řezníčkovi. Občas ho popíchnu, ať mi to tam hlídá, že to jednou vezmu před mezinárodní soud v Haagu a přijdu si pro klíče,“ rýpl si Ebermann.

Nyní je pyšný hlavně na svou početnou rodinu. „Rozrostla se. Starší dcery Denisa a Veronika žijí ve Švýcarsku, obě jsou lékařky. S mojí současnou manželkou Dianou máme dceru Vanessu Dianu, ta studuje hotelovou školu. A vyženil a adoptoval jsem dva syny, Kryštofa s Erikem. Ten je skvělý lukostřelec, český rekordman a reprezentant,“ říká hrdě člen Síně slávy českého hokeje.

O tom všem, ale také o dráze trenéra a zastupitele, vypráví Ebermann v knize. Na legendárního spoluhráče naopak vzpomínají kolegové z reprezentace i z plzeňské Škodovky.