Do zápasové vřavy se urostlý bek vrátí jako jistý účastník olympijských her, kde bude reprezentovat rodné Slovensko. Navíc v den svých pětadvacátých narozenin. „Na narozky začnu myslet možná po zápase. Ale na hokej se těším. Stál jsem teď čtyři zápasy a už mi to chybělo,“ prohlásil před atraktivním duelem prvního s druhým Čerešňák. Důrazný zadák stihl k práci v defenzivě přidat zatím v 38 zápasech gól a šest asistencí.
Zranění není nikdy příjemné, ale pro vás přišlo ještě v čase, kdy finišoval výběr hráčů pro olympiádu. To vám asi na klidu nepřidalo?
To ne. Zranil jsem se, sice jsem byl v nominaci, ale hrozil jsem se, že když nehraju, tak do národního týmu místo mě povolají někoho jiného. I proto jsem se snažil svůj návrat na led urychlit.
Když jste kvůli zranění nedohrál lednový zápas s Vítkovicemi, neblesklo vám hlavou, že olympiáda je ztracená?
Ne, stále jsem věřil. Vážnější zranění se mi zatím vyhýbala a ani první vyšetření nenasvědčovala, že je rameno v háji. Nic nebylo zlomené, prasklé, víceméně šlo o svalový problém. Ale dost to bolelo, a i když jsem se o návrat snažil už minulý týden, nešlo to.
Takže když potom vaše jméno ve slovenské nominaci zůstalo, jaké to byly pocity?
Fantastické. S kluky z plzeňského týmu jsem byl zrovna na kávě a bylo to něco neskutečného. Splněný sen. Naplno mi to ale dojde nejspíš až v letadle cestou do Koreje.
Za Škodovku hrají i dva čeští olympionici Milan Gulaš s Tomášem Mertlem. Už mezi vámi proběhlo nějaké hecování?
Zatím ne, jen jsme si vzájemně gratulovali. Ale nějaké pošťouchnutí ještě přijde.
Jak vnímáte fakt, že na olympiádě budou chybět hráči ze zámořské NHL?
Tím, že nejedou kluci z NHL, se zase otevřela větší šance pro hráče z Evropy. Věřím ale, že na kvalitě turnaje se to neodrazí. Třeba my (Slovensko) se v základní skupině utkáme s Američany s Rusy a oba celky, ať s hráči z NHL či bez nich, budou extrémně silné.
Které další sporty kromě hokeje vás budou na olympiádě zajímat?
Těžko dopředu něco plánovat. Do Koreje jedeme hrát hokej, ale pokud by byla možnost, tak mě láká biatlon, kde máme nějaká želízka v ohni. Nebo sjezdové lyžování.
V extralize teď narazíte na Hradec Králové, který na vedoucí Plzeň ztrácí osm bodů, a nejspíš tak nadchází klíčová bitva o vítězství v základní části. Cítíte to tak?
Jasně. Když už máme takhle nakročeno, tak chceme první místo udržet. A pokud bychom teď doma uspěli, tak nás bude už těžko někdo chytat. Navíc naposledy v Hradci jsme padli 0:6, a soupeři tak máme co vracet.
V čem je hradecký Mountfield jako soupeř nepříjemný?
Mají čtyři vyrovnané řady a v každé z nich je hráč, který dokáže rozhodnout. Výborně brání, moc gólů neinkasují a umějí si pomoci v přesilovkách. Síla soupeře ale jen zvyšuje naši motivaci a cíl je jasný – chceme vyhrát.
