Ve žlutém dresu náhradníka se na včerejším tréninku áčka hokejové Škodovky objevil obránce David Kvasnička. Na zápas musí mladý bek zatím zapomenout.

Sedmnáctiletý talent, který za Plzeň hraje běžně seniorskou extraligu, brzdí zranění ramene z mistrovství světa hokejistů do dvaceti let.

Příběh rodáka z Radnic na šampionátu v Kanadě byl krátký a trpký.

Hned v úvodu prvního duelu ho jeden z Finů narazil na mantinel a tím ukončil Kvasničkovo učinkování.

Lékaři vás už pustili na led?
Rameno sice ještě není stoprocentně vpořádku, ale už pár dní jsem trénoval v posilovně a klubový fyzioterapeut pan Liška mi řekl, že bych se měl zapojit do přípravy na ledě. Ale stále to není ono. Zvlášť při prudší přihrávce nebo při střelbě se rameno ozývá, takže ruku se snažím šetřit. Alespoň tedy bruslím a uvidíme za deset, čtrnáct dní.

Ta srážka u mantinelu vypadala drsně. Co všechno vás bolelo?
Celé tělo, hlavně jeho levá část. Měl jsem naražené koleno, lopatku a nejvíc to odneslo rameno.

Vrací se vám vzpomínkyna inkriminovaný moment?
Během tréninku jsem se dostal do pár soubojů a v hlavě mi bliklo varování. Já ale doufám, že obavy brzy zmizí a vše bude jako dřív.

Těší vás alespoň, že nakonec nešlo o vážnější zranění?
No, když mi ještě v Montrealu řekl lékař, že zranění ramene je mezi druhým a třetím stupněm, přičemž třetí stupeň znamená operaci, tak mi dobře nebylo. Ale po příletu do Česka mě doktoři ubezpečili, že operace nebude nutná, a docela jsem si oddechl.

Ještě v Kanadě převládaly obavy o zdraví nebo vztek z rychlého konce?
Asi obojí. Už když jsem šel na ošetřovnu a s ramenem nešlo hnout, navíc bolelo jako čert, tak jsem věděl, že jsem skončil. V tu chvíli jsem byl hodně zklamaný. Hrál jsem v první obraně s Hronkem, v přípravě se nám dařilo a o to víc jsem se těšil. Jenže najednou bylo po nadějích. Až následně jsem začal řešit, co bude dál.

Dalo se střetu vyhnout, udělat něco jinak, aby nebyly následky tak fatální?
Myslím, že ne. I na videu bylo vidět, že Fin mě ani moc nestrčil, spíš jsme o sebe zavadili. Ale jak jsem zrovna měnil směr jízdy a měl jsem zablokovanou nohu, tak jsem celou vahou vletěl do mantinelu.

Jeden šampionát vám utekl, ale ten pro hráče do osmnácti let je teprve před vámi. Stihnete se vrátit do formy?
Věřím, že ano, a také jsem to reprezentačnímu trenérovi panu Varaďovi řekl.

Co vám zámořská mise s českou devatenáctkou i dvacítkou na přelomu roku ukázala?
Že mám stále na čem pracovat (úsměv). Na menších zámořských kluzištích se hrál hodně rychlý hokej a teď bych to mohl doma na větších plochách využít.