To přesto, že se čtyřicetiletý hokejový matador po návratu z dovolené zapojil do přípravy Indiánů.
Po ledě ale jeden ze strůjců historického triumfu Škodovky a šéf klubu zatím létá v zelené pětce obklopen mladíky. „Začínám a nechci trenérům nabourávat sestavu," vysvětluje excelentní útočník.
Jaké to je skočit do přípravy rovnou po dovolené?
Jako vždycky. Ani na dovolené jsem jen neležel, ale zvykám si na výstroj i na pohyb na bruslích. Trvá to deset čtrnáct dní, než se tělo zase zaběhne.
Trénujete, ale nechcete říci, zda budete pokračovat ve vaší bohaté hráčské kariéře. Jak dlouho se chcete rozmýšlet?
Vše se odvine od mých pocitů. Na ledě jsem pár dnů, všechno mě tlačí, a i když vím, že to rozhodnutí musím udělat v dohledné době, nechci se ukvapit. Uvidíme, jak se budu cítit, jaká bude chuť.
Je to tedy hlavně o psychice?
O tom, najít v sobě po tolika letech na vrcholné hokejové scéně chuť jít do všeho znovu naplno?
Je to o hlavě. Přiznávám, že ta chuť a odhodlání podstoupit kolotoč tréninků a zápasů, všechno to bláznění ještě další sezonu tam úplně není. Ale to je momentální pocit, který se může na ledě rychle zlomit. Proto teď nechci říkat něco konkrétního. Snažím se připravovat, jako bych měl hrát, a být na to nachystaný.
Co říkají vašemu váhání trenéři, kteří téměř najisto počítají, že dál potáhnete elitní plzeňský útok?
Zatím jsou v klidu. Buď budu hrát, anebo za sebe musím sehnat odpovídající náhradu. Ať tak nebo tak, leží zodpovědnost na mně.
Ve středu porazila Škodovka
v prvním přípravném utkání prvoligové Ústí 4:1. Co jste výkonu týmu říkal?
Ačkoliv jsme hráli bez zkušenějších kluků, mužstvo odvedlo solidní práci. Trenéři měli po utkání i tak řadu výhrad, ale jsme teprve na začátku.
Představili se i oba noví gólmani, Lukáš Mensator a Matěj Machovský. Jaký dojem na vás udělali?
Oba, Mensi (Mensator) i Matěj vypadali dobře. Ale na nějaké hodnocení je příliš brzy. Někdo se rozbíhá pomaleji a pak drží celou sezonu. Někdo vylítne a stejně rychle potom spadne. To platí všeobecně. Víc nám ukáží až těžší zápasy, třeba v rámci mezinárodní European Trophy.
Nové pravidlo v extralize nařizuje povinné nasazování mladíků. Jak s tím si poradíte?
Máme štěstí, že tahle povinnost nám nyní spíš nahrává. Mezi povinně nasazenými budou už zkušení beci Kuba Jeřábek nebo Dan Růžička, z útočníků Páťa Petruška. Další sezonu to bude asi horší.
Ze seznamu vašich spolupracovníků na webu klubu zmizel Milan Tichý. Znamená to ukončení vaší dlouholeté spolupráce?
Věřím, že ne. Milan pro klub za těch pět let odvedl obrovský kus práce. Jeho zásluhou se v Plzni objevovali hokejisté ze zámoří a odváděli tu dobré výkony. Na hráče má Milan čuch. Vzhledem k jeho vytížení skauta celku NHL z Columbusu jsme těsnou spolupráci po sezoně utlumili. Doufám, že v rovině konzultací bude ale dál pokračovat.
Od chvíle, kdy Plzeň poprvé
v historii usedla na extraligový trůn, uběhlo něco přes sto dní. Jaké jsou vzpomínky?
Pořád nádherný. První dny po zisku zlata byly hektický a všichni jsme si úspěch užívali. Byla to paráda, ale všechno musí jednou skončit. Z kabiny jsme uklidili mistrovský pohár i další věci. Úspěch nám teď připomíná snad jen knížka Máme zlato, kterou nám lidi nosí k podpisům. Ale to je pořád příjemné počtení. Povedla se.
Neobáváte se, že obhajoba titulu bývá ošidná a úspěch často střídá nepříjemný pád?
Víme, jak to chodí a nechceme být dalším týmem v řadě, který by známé pravidlo potvrdil. Zatím jsme odtrénovali přesně to, co jsme chtěli. Testy po suché přípravě potvrdily, že tým je na tom fyzicky dobře. Teď to jen přenést na led a chytit dobře začátek extraligy. To je základ. Dál se zatím nedíváme.
