Maskotem se stal úplnou náhodou. „Kamarádka, která o komerčních přestávkách uklízela led, napsala na facebook, že klub shání maskota indiána. Ze srandy jsem napsal, že to beru. Ona to vzala vážně a domluvila mi schůzku. Od klubu jsem se dozvěděl, že se ode mě očekává akčnost. Odpověděl jsem, že v tom problém nebude. Jsem docela exhibicionista," vzpomíná.

Jeho premiéra v roli maskota klub zaujala a letos už kroutí čtvrtou sezonu. „V první okamžik jsem byl hodně nervózní. Když jsem vylezl v bruslích ze šatny na klubovou hymnu a viděl jsem v hledišti zhruba ty čtyři tisíce lidí, říkal jsem si no, to bude zajímavé. Teď už to beru normálně," vypráví zanedlouho pětadvacetiletý mladý muž, který jinak pracuje v bance.

Stejně jako hráči se na zápas pečlivě připravuje. „Na stadion přijdu dvě hodiny před utkáním. S Janou Václavů se domlouváme na programu. Maluji se a převlékám tři čtvrtě hodiny před zápasem a jdu před stadion mezi lidi. Patnáct minut před zápasem jsem v bruslích, pak je klubová hymna a to už jsem na ledě," říká Křen.

Díky tomu, že deset let hraje hokej v jedné z nižších soutěží, nemá potíže s bruslením.

Před zápasem s hráči nemluví, aby je nerozptyloval. „Do šatny můžu až po zápase. Hodně se bavím s těmi mladšími, jako je Dan Růžička, Vojta Mozík nebo Pavel Sedláček.

Občas musí od hráčů přestát nějaký ten žertík. „Před nástupem mě někteří lehce poklepají hokejkou na holeň, někdo i jinam," vypráví s úsměvem a dodává: „Sranda je s Michalem Dvořákem a s Ryanem."

Indián vzpomíná jak rozesmál tribuny krasobruslařským vystoupením. „S krasobruslařskou jsem se domluvili, že na mě vyskočí a chytím ji. Říkal jsem si, že to bude snadné, ale nebylo a spadli jsme. Odnesla to naraženým kolenem. Lidé tleskali, což bylo příjemné," vzpomíná.