V dějišti zimních olympijských her bude bývalý házenkář a nyní oceňovaný masér společně s dalším Západočechem a hlavním kustodem Zdeňkem Šmídem chystat zázemí pro hokejovou reprezentaci v čele s Jaromírem Jágrem.

Byl jste na třech mistrovstvích světa, ale na olympiádě vás čeká premiéra. Těšíte se nebo jste z výjimečnosti her nervózní?
Nervózní nejsem. Národní tým až snad na jednoho dva hráče dobře znám. Nejdu do neznáma. Horší to bylo na mém prvním mistrovství světa, kdy mi zpočátku připadalo, že spíš překážím. Teď už vím co a jak a že mě hráči berou.

Jaké bylo vaše první setkání 
s Jaromírem Jágrem a dalšími českými hvězdami?
Normální. Jsou to sice osobnosti, každý je nějaký, ale žádné primadony. Jarda je 
z nich možná nejvíc svůj. Na masáže téměř nechodí. A třeba, když se kluci slezou někde na hotelu, tak si nedá ani pivo. Nic. Ale potěší, když právě takový hokejista k vám i při nějakém náhodném setkání přijde a podá ruku. A to jsme se zatím potkali jen krátce.

Je to jiná práce v klubu a v reprezentaci?
Paradoxně to mám u nároďáku snazší. V Plzni kromě masáží zajišťuji celému týmu broušení bruslí, pomáhám 
s praním i s dalšími věcmi. 
V nároďáku jsou role přesně vymezené a já se soustřeďuji jen na masáže.

Trnul jste při balení masážních prostředků, abyste doma něco nezapomněl?
Ne. Z minulých akcí vím, kolik čeho zhruba bude třeba. Vezu tři čtyři litry masážního oleje, stejné množství emulze plus pár kusů speciálních emulzí, hřejivých nebo chladivých. A pokud by něco chybělo nebo došlo, tak se to dá sehnat na místě.

Kdo je opakem Jaromíra Jágra a vyžívá se v masážích?
Třeba Hemák (Aleš Hemský) chodil na masáž po každém zápase a rozplýval se, že 
v NHL nic takového nemají. Tam funguje buď fyzioterapeut, který s hráčem zahýbá, nebo dotyčného posadí do nějakého rehabilitačního přístroje, ale klasický masér 
u týmu není. Často chodí bratři Michálkové, Židlický, Eliáš nebo Petr Nedvěd. A mě vůbec těší, že poctivá česká masáž pořád funguje.

Musel jste se připravit na nějaká ruská specifika?
O ničem konkrétním nevím. Problém by neměl být ani s domluvou. I když jsem z ruštiny maturoval, tak to nyní překryla potřebnější angličtina, ale Rusové, zvlášť ti mladí, anglicky umějí.

Máte v plánu sledovat v Soči kromě hokeje i jiné sporty?
Zajímalo by mě leccos, přece jen je to olympiáda, ale jsme tam hlavně kvůli hokeji. Před zahájením her bychom se snad mohli podívat do hor nad městem a potom se uvidí, zda a na co zbude čas.

Jak na vás při prosincové generálce zapůsobila hokejová aréna Šajba, kde se odehraje většina zápasů o olympijský titul?
Parádně. Je to supermoderní hala, která předčí zimáky, jak jsem je poznal ve Švédsku nebo ve Finsku. Třeba autobusem vjedete zastřešeným koridorem obepínajícím stadion až před šatnu, takže odpadá nějaké zdlouhavé tahání bagáže.

Často se nyní mluví o bezpečnosti olympioniků. Jak vnímáte tyhle obavy?
Nijak zvlášť. Už v prosinci vládla v Soči přísná bezpečnostní opatření. Vstup do haly, ale i odbavení na letišti provázely důkladné kontroly 
a teď to bude asi ještě ostřejší. Nám třeba při odletu jako nebezpečné předměty zabavili plechovky s pivem nebo sklenici s okurkami.

Přibalil jste nějaký talisman?
Jen manželka mi do kufru dala pár kamínků pro štěstí.

Kdo namasíruje maséra, když jeho tělo volá o pomoc?
No, to je těžké. Jestli jsme se se Zdeňkem (Šmídem) namasírovali za ty tři roky vzájemně jednou dvakrát, tak je to moc. Než jdu ale spát, tak si zacvičím, rozhýbu ztuhlá záda. Ty cviky mám naučené ještě z doby, když jsem hrál házenou, a držím se jich.

A co děláte, když se nedaří mužstvu? Snažíte se nějak uvolnit atmosféru?
Ne, naopak se striktně soustředím na svou práci, abych hráče perfektně namasíroval. A jinak se spíš snažím být neviditelný.

Neříkejte, že neutrousíte něco
o hře, o výkonu hráčů?
To nedělám v Plzni, natož 
v reprezentaci. Jsem bývalý házenkář, a ne hokejista. Ale za to jsem pes na pořádek, 
a když někdo dělá v šatně bordel, tak si neberu servítky. 
A je jedno koho se to týká.

Prozraďte, kdo z hokejistů to
od vás v tomhle ohledu schytává nejčastěji?
To je interní záležitost (úsměv).

Vědí reprezentanti vůbec, že se o jejich tělesné schránky stará československý mistr v házené
z let 1973 a 1974?
Asi ne. Já to ani nikomu neříkám, i když na ty roky mám hezké vzpomínky. První titul jsem vybojoval ještě
na vojně v Bratislavě a ten druhý už potom doma v Plzni se Škodovkou.

Dosáhne v Soči na nějakou medaili také Jágr a spol.?
Hrozně nerad tipuji. Je to 
o momentální formě, ale na vrcholných hokejových turnajích také o štěstí. Ale věřím, že v Soči budeme mít silný tým.