Kruh se uzavírá. Hokejový forvard Jakub Lev v extralize po šesti letech znovu oblékne dres Škody Plzně, s níž na jaře 2013 získal mistrovský titul. Mezitím hrál zkušený borec za Vítkovice, Brno a minulé čtyři sezony byl oporou týmu z Hradce Králové. S Mountfieldem se probil až do finále, jenže znovu slavili třinečtí Oceláři.

„Jasně, že nějaké dozvuky zklamání cítím. Na druhou stranu vnímám, že je to obrovský úspěch. Jak osobní, tak pro hradecký klub. Ale teď se chci soustředit na Plzeň,“ prohlásil 32letý rodák z Rokycan a plzeňský odchovanec.

Jakub Lev na střídačce Moutnfieldu.Jakub Lev na střídačce Moutnfieldu.Zdroj: mountfieldhk.cz

Hned v prvním semifinále ve Vítkovicích jste po tvrdém ataku utrpěl zranění, které vás limitovalo i v bojích o titul. Asi nic příjemného, že?

Bylo to těžké, hrál jsem se zraněním, s nímž bych v sezoně rozhodně nenastoupil. Ještě teď se doléčuji. Ale nechtěl jsem si finále nechat ujít, chtěl jsem pomoci týmu. Bohužel, padli jsme 2:4 na zápasy. Nedotáhli jsme to.

Pro Hradec šlo i tak o historický úspěch. Slavilo se stříbro?

V Hradci určitě jako zlato. Hlavně fanoušci. Extraliga je tam teprve deset let, dvakrát se hrálo semifinále a finále tak bylo velkým svátkem. Už po příjezdu z Vítkovic okolo půlnoci na nás před halou čekaly stovky fanoušků. Létaly světlice, zněly chorály. Na rozloučení po sezoně pak na náměstí přišlo patnáct set lidí. Srovnal bych to s plzeňským titulem před deseti lety, kdy byla také obrovská euforie. Porážka nás mrzela, ale nadšení fanoušků to tlumilo.

Zranění ukončilo vaši rekordní sérii 659 zápasů v řadě. Cítil jste vztek, že po jedenácti letech bez pauzy vás to trefilo zrovna v play-off?

Byl jsem naštvaný. Říkal jsem si, že se to mohlo stát třeba v prosinci, v základní části, abych se stihl vyléčit na play-off. Teď to byl špatný moment, navíc zbytečný. Na konci prodloužení jsem se pustil do šarvátky. Ale když pominu, že to bylo před finále, jsem možná i rád, že ta série skončila. Každý rok se mě totiž spousta lidí ptala, jak je to možné, co dělám, co jím.

Co jste odpovídal? Prozraďte recept na udržení železného zdraví?

Opakoval jsem to samé. Snažím se dobře jíst, spát, regenerovat. Vůbec nejdůležitější jsou asi geny. A práce doktorů, fyzioterapeuta.

Stále máte svůj podpůrný tým v Plzni?

Je to tak. Osobním doktorem je Petr Zeman, fyzioterapeutem Michal Rukavička, který dělal i pro fotbalovou Viktorku, o kondici se stará Martin Fajfrlík. Tenhle triumvirát má na všem obrovskou zásluhu. Snažím se dělat vše na sto procent. Kdybych to nedělal, pak bych si to po kariéře vyčítal.

Jakub Lev byl oporou nakonec stříbrného Mounfieldu.Jakub Lev byl oporou nakonec stříbrného Mounfieldu.Zdroj: mountfieldhk.cz

Ještě k finále. V čem byl Třinec lepší?

My jsme měli nadprůměrný tým, jenže Třinec měl stejně dobrý tým, ale k tomu faktor X v rozdílových hráčích, kteří se dokázali prosadit v důležitých momentech. Opticky jsme na ledě asi vypadali lépe, ale Třinec to takhle hraje. Účelný hokej, nemusí se na to hezky koukat, ale vždycky přesně vědí, co chtějí. To byla ta zrnka písku na misce vah.

Proč jste se po povedených sezonách v Hradci rozhodl pro návrat do Plzně?

Byl jsem pryč šest let, dva roky ve Vítkovicích, skoro čtyři v Hradci. Dostal jsem nabídku na pokračování na dva nebo tři roky. Ale relativně brzy mi zavolal také Martin Straka s tím, jestli bych měl zájem se vrátit. Při osobním setkání mi Martin na rovinu řekl svou vizi, jak to vidí s kádrem do budoucna. A že by si přál, aby se odchovanci nebo domácí kluci postupně vraceli do Plzně.

Sdělil vám Martin Straka i co od vás očekává? S jakou rolí pro vás počítá?

On dobře ví, že si dlouhodobě držím nějaký standard, mám konzistentní výkonnost. A to ode mě chce. Abych pomohl v přesilovkách, v oslabeních, na vhazování, před brankou. Já reagoval, že nemohu nabídnout 50 bodů, tolik jsem nikdy nedělal. Martin ale ví, jaký jsem hráč a na tu pozici mě bere.

Přijal jste nabídku hned?

Vzal jsem si čas na rozmyšlenou. Do toho agent rozhodil sítě, ozvaly se další kluby, shodou okolností i Třinec. Byly tam zajímavé nabídky. Ale já nechtěl za každou cenu měnit angažmá. Měl jsem jasno, že buď zůstanu v Hradci, nebo se vrátím do Plzně. Takhle jsem to řekl i manažerovi v Hradci Králové, že jsou dvě varianty.

Co vás pak postrčilo mezi Indiány?

Z Plzně jsem odcházel s tím, že bych se sem chtěl jednou vrátit. Jenže kdybych podepsal v Hradci na další dva tři roky, nedokážu zaručit, jak na tom po té době herně budu. A vracet se jenom dohrát kariéru, hazardovat se svým jménem, to jsem nechtěl. Proto jsem se rozhodl ten krok udělat nyní.

Jak se vám opouštěl Hradec po tak úspěšné sezoně, v níž jste byl třeba v základní části nejproduktivnějším hráčem Mountfieldu?

Nechci, aby to vyznělo neskromně, ale sezona byla fakt dobrá. Dařilo se mně i týmu. Ale jak se říká, odcházet se má na vrcholu, ne každému se to povede. Mně se to takhle v Hradci sešlo. Odcházím v dobrém, i to je důležité, ale udělal jsem čáru a teď se soustředím jen na Plzeň.

Zpráva, že se Lev vrací domů, třeskla již v únoru. Neobával jste se negativních reakcí spoluhráčů, fanoušků?

Osobně jsem s tím neměl problém. Alespoň jsem nemusel mlžit, bylo jasné, jak to je. Sice mě varovali, že si na sebe pletu bič, že na mě bude větší tlak hlavně od fanoušků, ale pro mě to byla spíš motivace. Nikdy bych si nedovolil něco jen odklouzat a ten tlak jsem vítal. A okolí mi taky potvrdilo, že jsem ve zbytku sezony odvedl ještě lepší práci.

Jste jednou z hlavních posil nově tvořeného týmu Škodovky. Bude dost silný?

Na papíře to nevypadá vůbec špatně. Je důležité, že přišlo více zkušených kluků. O Petrovi Jelínkovi se nemusíme bavit, to je borec, který si každý rok odvede své. Navíc je to výborný kluk. Tomáš Dujsík je skvělý obránce, má za sebou super sezonu a chtěl se posunout dál. Obrana i útok vypadá slušně, bude to hlavně o tom, abychom byli zdraví a nevypadlo pět šest lidí ze sestavy.

Vzpomínka na roky v barvách Škodovky.Vzpomínka na roky v barvách Škodovky.Zdroj: hcplzen.cz

Když jste si zahrál finále s Plzní, bylo vám dvaadvacet let. Jak na to vzpomínáte?

Hlavně jsem si ověřil, jak strašně těžké je vůbec se do finále dostat. Není to sranda. Samozřejmě před deseti roky jsem byl v jiné pozici. Byl jsem mladý a šel jsem do toho relativně bez stresu, protože okolo sebe jsem měl borce jako Straka, Vlasák, Kratěna, Špaček… Mistry světa, olympijské vítěze. Ti nás táhli. Teď v Hradci jsem byl druhý nejstarší a já jsem ty kluky musel vést.

To bude vaší úlohou i nyní ve Škodovce.

Měl bych patřit k tahounům a udělám pro to všechno. Už jsem začal i lehce trénovat. Návrat domů beru s obrovským respektem, pokorou. Tlak bude velký. Nejen od fanoušků, i od rodiny, známých. Budu daleko víc sledovaný než mimo Plzeň. Zároveň se hodně těším. A zkusím se připravit ještě lépe než kdykoliv jindy.

Už jste stihl probrat co a jak s kapitánem týmu a parťákem Janem Schleissem?

Se Šlajsíkem jsme byli v kontaktu i během sezony. I s Petrem Zámorským jsme probírali, jestli zůstane. Věřím, že tady bude dobrá parta. Chceme v kabině nastavit věci tak, aby fungovaly. Přece jen, mladí kluci jsou jiná generace, mají jiné uvažování. Mám pocit, že mladí jsou obecně stále něčím ukřivdění. Že by měli víc hrát, že by tohle a tamto… Je to i ve společnosti. Řada lidí chce všechno hned a zadarmo, a to dost dobře nejde.

Když jste do Plzně jezdil jako soupeř, stával jste se terčem pro diváky. Těšíte se, že nyní budou na vaší straně?

Fanoušky chápu, kdybych byl na jejich místě, taky bych se neměl rád. A jasně, že je lepší, když je máte na své straně. Ale já neumím plynout s davem, nechci se v zápase jen vézt. Když se prohrává, cítím, že se něco musí udělat. Pak je vidět něco, co se třeba ne každému líbí. Diskuze s rozhodčími, pošťuchování. Ale takový moment může tým nakopnout, celé to změnit.

Jak někdy hodně peprné pokřiky diváků snášíte?

Mě to spíš ještě víc namotivuje. Manželka mi to vyčítá. Říká: Hraj tak, ať na tebe lidi nekřičí. Jenže to bych opustil hru, která mě v kariéře dostala tam, kde jsem. Když se spousty hráčů zeptáte, odpoví: Lva nemusíme. Ale já to beru jako pochvalu. Já třeba na ledě taky nemám rád Voženílka. Ale když jsme si po finále podávali ruce, řekl jsem mu: Fantastická práce. V tom pokračuj, nenech se odradit, i když lidi budou řvát. Klobouk dolů.

Kdy začnete s kondiční přípravou?

Ačkoliv stále doléčuji zranění, tak nějak trénuji od 8. května. Naplno bych to chtěl spustit 22. května s klukama v Plzni. Příští dva týdny chci proto věnovat mobilizaci těla, rozsahu pohybu a lehce i kondici. Tak abych byl schopen zvládnout první ostrý trénink. Spíš se soustředíme na malé svaly, na které v sezoně není tolik času. Prostě chci připravit tělo, aby zvládlo 52 zápasů a doufám, že i víc. Třeba přes šedesát utkání… (úsměv)

Martin Straka na tiskové konferenci.
Straka o hledání silného partnera: Motivem byla únava i chuť věnovat se hokeji

Přehled posil HC Škoda Plzeň

Brankář:

Samuel Hlavaj (21 let, Slov., Slovan Bratislava).

Obránci:

Aleksi Laakso (33, Fin., Ässat Pori), Tomáš Dujsík (30, Olomouc), Daniel Malák (20, Prostějov).

Útočníci:

Jakub Lev (32, Mountfield HK), Petr Jelínek (38, Liberec), Ondřej Matýs (23, Pardubice), Filip Jansa (20, Prostějov).