Po návratu ze zámoří nejdříve nepovedená sezona v Liberci a následný odchod na západ Čech za Martinem Strakou.

„Chci ukázat, že jsem hokej ještě nezapomněl,“ tvrdil při nástupu do Plzně osmatřicetiletý bek. A povedlo se.

Modrý patří k spolehlivým oporám indiánů, což potvrdil i v souboji s Třincem.

Zápas jste nezačali nejlépe, tušíte proč?
Byli jsme příliš nad věcí, laxní. Možná pod vlivem přibývajících vítězství. Ale naštěstí nás podržel gólman a od druhé třetiny jsme se už zlepšili.

Co vás probralo. Ostrá slova v kabině o první pauze?
Nikdo nekříčel. Jen jsme si řekli, že musíme začít zase víc bojovat. V nasazení nás totiž Třinec předčil. To jsme srovnali a našli cestu, jak soupeře překonat. V tom je velká síla tohoto mužstva.

Že se jen tak nevzdává?
Ano. Že se umí otřepat i ze špatných věcí a jít si za svým. Trplivě pracovat.

Od druhé třetiny jste vedli 2:1, ale i potom byl zápas ještě dlouho na vážkách…
Jasně, že by bylo fajn dát třetí gól dříve, ale nepovedlo se. Neproměnili jsme ani dlouho přesilovku pět na tři, což nás mohlo mrzet, ale pořád jsme vedli a nemuseli se tlačit do soupeře. Hůř na tom byli Třinečtí. Ztráceli hlavu, řešili situace s krvavýma očima a prohráli.

Jedenáct vítězných zápasů v řadě, první místo v extralize. Dělá to s vámi něco?
Nic zvláštního. Máme to pěkně rozjetý a byla by škoda si to nyní pokazit. Mě těší, že mohu být součástí tohoto týmu. Party, která se kolem Martina Straky vytvořila. Teď si jen udržet hlad po vítězství, protože to hlavní nás teprve čeká.

Jak budete slavit přelom roku?
Doma s rodinou. O půlnoci si se všemi připiju limonádou a půjdu spát. Na ponocování nejsem.