To se plzeňský odchovanec představil v dobře známém prostředí premiérově jako soupeř.

„Malinko jsem byl nervózní. Postupně to ze mně padalo, ale zase se projevila únava, protože jsme teď měli nabitý program. Užil jsem si to, ale jsem rád, že už je to za mnou a my postupujeme z prvního místa,“ svěřoval se po utkání novinářům centr, který si zatím ve švýcarské lize připsal v 11 zápasech tři góly a deset asistencí.

Proti Plzni jste neskóroval ani v nájezdu. Jaké to bylo jet za pískotu publika?

Zvláštní. Ale problémem byl neupravený led. Puk mi začal skákat a dostal jsme se tam, kam jsem nechtěl.

To byla ale nejspíš vaše první střela v zápase?

Asi druhá. Jednu strašně nebezpečnou ránu jsem už předtím poslal na Frodlíka (úsměv).

Nakonec vám diváci po utkání aplaudovali a vyvolávali vaše jméno.

Já si toho cením. Přece jen nejsem slavný jako Martin Straka, aby křičeli celý zápas. Potěšilo mě to a jsem rád, že jsme tady s Zugem hráli.

A jaké to bylo během zápasu? Na ledě si třeba s Janem Eberlem před buly povídali a další třetinu jste se posekali.

My jsme kamarádi, takže to bylo spíš ze srandy. On jde ke mně do nájmu, tak jsme probírali věci okolo bytu (úsměv).

Co všechno jste v Plzni stihl?

Včera jsem vzal kluky na večeři, mohli ochutnat i pivko, což se jim líbilo. Ale jinak toho moc nebylo. Naštěstí ve středu máme volno, takže v Plzni zůstávám o den déle než tým.

Zbude čas na setkání s Milanem Gulašem, s nímž jste v minulé sezoně tvořil údernou dvojici?

Určitě. Před utkáním by nebylo vhodný, abych se motal v plzeňské kabině, ale po zápase na to čas bude. Na Guliho se těším a věřím, že pokecáme.