Dvaatřicetiletý bek Jan Piskáček je jednou z devíti posil plzeňské Škodovky pro nadcházející sezonu.

Už jste si zvykl na plzeňské povětří?

To je všude stejné (úsměv).

K létu hokejisty patří kondiční příprava. Srovnáváte nebo už neřešíte, zda je v programu víc běhání, kola nebo posilování?

Je to plus mínus podobné. Naberete sílu a přitom si odpočinete od hokeje. Od kolotoče tréninků, zápasů, oblékání do výstroje, od ledu i cestování. Od toho léto je. Navíc v Plzni mi povolili, že si můžu v určitých cvičeních ulevit a nahradit to jiným způsobem. Ale jinak je příprava srovnatelná s tím, co znám z dřívějška.

Loni jste se přes zájem Plzně ještě rozhodl pro Motor. Co vás nyní přitáhlo do Škodovky?

Je pravda, že Plzeň jsem řešil už loni. Zároveň jsem tušil, že by to v Budějkách mohla být dobrá sezona a šel jsem tam. Ale teď jsem rád, že se Plzeň ozvala znovua jsem tady. Z rozhovorůi telefonátů bylo cítit, že zájem o mě je, což potěší.

Je Plzeň vnímána jako dobrá hokejová adresa?

Je skvělá. Vždyť Škodovka hrála v minulých sezonách vždy nahoře, je vnímána jako kvalitní klub a všichni z ní mají respekt. I když jsem zatím hrál jen proti Plzni jako soupeř, tak vždycky to byla zajímavá utkání.

Jaké vzpomínky na zápasy v Plzni máte?

Dobré. Mám rád, když zápas provází bouřlivá atmosféra, a ta v Plzni vždycky byla. A i když nám to fanoušci jako soupeřům dávali sežrat, jak se říká, tak mě to vyhovovalo.

Kádr Škodovky se výrazně proměnil. Co takový průvan s týmem udělá?

Pro mě se tím nic nemění. Možná kluci, kteří přišli ze zahraničí, si asi budou chvíli zvykat. Ale ani to by neměl být problém. Máme spoustu času, abychom natrénovali herní systém. Vždyť před ligou budeme na ledě dva měsíce.

Kondiční dril je za půlkou, za sebou máte i první ze dvou speciálních soustředění. Je to znát? Zanadáváte si ve chvíli, kdy se trénink zajídá víc než obvykle?

Jasně, že si občas ulevíte hlasitěji (úsměv). Ale víte, že je třeba nabrat sílu, protože v sezoně na to už moc prostoru není. Takže to dělám pro sebe, ne pro trenéry. I když si taky někdy zanadávám. A nebo se rozmýšlím, ale pak jdu a udělám, co mám.

Co dá nejvíc zabrat? Třeba opakované výběhy kopců na Homolce se zátěžovými vestami?

No, zrovna běhání po Homolce jsem ušetřený. Běhával jsem, dokud to šlo, teď místo toho jezdím na kole. Kluci si ale hrábnou. A když jsem je teď viděl běhat v tom parnu, tak mi jich bylo až líto. Ale někdo zase nemá rád kolo. Ono si nevyberete.

V týmu se od vás mimo jiné očekává role mentora. Počítáte s tím?

Rád mladým klukům pomůžu. Vysvětlím, jak co chodí. Vlastně všem, kteří o to budou stát. Ale v mužstvu je takových hráčů víc. Možná mladších, ale zase jsou v Plzni dlouho, takže to nebude jen na mně.

Dá se v téhle chvíli odhadnout síla nově se tvořící Škodovky?

Jen podle jmen nejde říct, jak budeme v sezoně hrát. Zažil jsem, že jsme na papíře měli super tým a na ledě to neklapalo. Osobně se proto soustřeďuji na konkrétní věci, v sezoně na daný zápas. Každé utkání chci vyhrát a pak se uvidí.

Během osmi sezon ve Spartě jste nosil i kapitánské céčko a kapitán se po odchodu Petra Čerešňáka bude hledat také v Plzni. Nenaznačili vám něco trenéři?

Ne, vůbec. A nepřemýšlím o tom. Jsem připraven přijmout jakoukoliv roli, plnit úkoly, které dostanu, a to nejlíp, jak umím.

Defenzivu Plzně byste měl tvrdit s Michalem Houdkem. Což je mladý bek, s nímž jste se před třemi lety dostal při zápase na Spartě do pěstní bitky a po rvačce jste skončil v nemocnici. Už jste si všechno vyříkali?

Není co. My jsme spolu nikdy žádný problém neměli. To vše se řešilo jen v médiích. Prostě jsem dostal na držku, tak to bylo a tím to skončilo.

Z minulých sezon jste v Plzni znal asi jen zimní stadion. Již jste se stihl po městě rozhlédnout?

No, já z dřívějška znal i zoo, kam jsme si jednou zajeli s dětmi a pak si prošli ještě náměstí. Teď znám město zase víc a moc se mi tu líbí.

V dresu týmu Comfort Plzeň.
Cyklistická legenda Kubias slaví sedmdesátku