Jména vybraných hráčů zveřejnil trenér Miroslav Přerost včera a už dnes česká juniorka odletí do Kanady, kde se šampionát koná.

„Když bylo jasné, že letím 
s nároďákem, tak jsem byl hrozně rád. Je to skvělý pocit. Suprový," neskrýval nadšení devatenáctiletý útočník a člen známé hokejové rodiny.

Na ledě válí i Kubalíkův starší bratr Tomáš.

Extraligovou premiéru mezi dospělými si Dominik odbyl už v šestnácti letech, aby potom další tři roky působil v zámořských soutěžích. Před sezonou se však vrátil domů a znovu obléká dres plzeňského áčka.

Stejně jako dva jeho vrstevníci, Přikryl s Indrákem, kteří ale eliminačním sítem neprošli.

„Pro oba kluky to nebylo nic příjemného a i mě samotného to mrzelo. Mohlo nás být v týmu víc Plzeňáků," litoval Kubalík.

Kádr dvacítky se postupně zužoval na kempu, který probíhal od soboty v Rokycanech. Věřil jste, že vám nominace vyjde?
Ani náhodou. Prožíval jsem velké nervy, protože jsem si moc nevěřil. Klidní ale nebyli ani ostatní kluci, protože se nás v Rokycanech sešlo ještě dost a konkurence byla velká. O to víc jsem rád, že jsem se 
s tím úspěšně porval.

Na rozdíl od vašich plzeňských kolegů Přikryla s Indrákem.
Roman si totiž v posledním derby s Karlovými Vary poranil rameno a Míra vypadl až úplně nakonec. Smůla.

Na čem jste v Rokycanech pracovali a co vás ještě před vlastním šampionátem čeká?
Trénovali jsme přesilovky, oslabení a vůbec herní systém, s nímž bychom se chtěli na mistrovství prezentovat. V tom budeme pokračovat i za mořem. Neletíme rovnou do Toronta, kde se hraje naše skupina, ale ještě předtím se budeme připravovat někde poblíž. Odehrajeme tu dvě přátelská utkání, se Slováky a s Finy, a pak to teprve začne.

Pomohlo vám, že jste v extraligových zápasech dostával nyní daleko víc prostoru než předtím v úvodu sezony?
Čím víc jste na ledě, ve hře, tak je to znát. Nám se začalo před pauzou dařit celému týmu. Vyhrávali jsme a s každým úspěchem roste sebevědomí, víc si dovolíte.

Je už dané, v jaké řadě a s kterými spoluhráči byste měl
na mistrovství hrát?
To jasné není, protože stále nejsme kompletní. Chyběl Kuba Vrána a až v Kanadě by se k týmu měl připojit David Pastrňák. Trenéři určitě představu mají, ale víc ukáží až ty přáteláky.

Medaile české juniorce necinkla už deset let. Může tenhle tým prokletí neúspěchů zlomit? Jakou sílu má?
V přípravných turnajích jsme sváděli vyrovnané souboje s evropskou špičkou,
s Rusy, Švédy, Finy, což je povzbuzující zjištění. Navíc bychom měli mít Davida Pastrňáka, který je velkou osobností, ale k výraznému výsledku chceme přispět i my ostatní. Můžeme překvapit.

To znamená nejprve se protlačit ze skupiny do čtvrtfinále
a v tom si potom proklestit cestu do boje o medaile.
Prvním cílem je postup
do čtvrtfinále. V naší skupině sice není žádný zámořský soupeř, ale zato favorizovaní Rusové a Švédi, dál Švýcarsko s Dánskem. Ale ani Dány nemůžeme podcenit. Jdeme ze zadní pozice, ale pro nás všechny je to velká výzva.

Nemrzí vás, že kvůli hokeji musíte oželet oslavu Vánoc se svými blízkými?
O start na mistrovství světa jsem stál, takže vše ostatní šlo stranou. Neběhal jsem po nákupech, nesháněl dárky
a soustředil jsem se jen na hokej. Ježíšek letos prostě přijde později.

Štědrý den prožijete v cizině. Nezasteskne se vám po domově?
Třeba loni jsem sice o Vánocích přiletěl z Ameriky domů, ale jen na čtyři dny a ty jsem proběhal po návštěvách. Doma jsem tak byl jen
na Štědrý den, rozbalili jsme si dárky a den nato jsem zase letěl za moře. Teď to bude opačně. Nějaký den budu pryč a potom si vše vynahradíme. Uděláme si druhé Vánoce
a třeba u toho nebude cinkat jen vánoční zvonek (smích).