Ve vítězství však dvaadvacetiletý šikula uvěřil teprve v samém závěru. „Jisté to bylo, až když Martin Straka dal při power-play hostů gól do prázdné brány," říkal Kovář. „Třeba předtím v Praze nás Slavia v poslední půl minutě ještě zamkla a měla snad čtyři střely," podotkl nejlepší hráč play-off.

Statistikám vyřazovacích bojů vévodí Kovář ve všech ohledech.

S osmi góly a devíti asistencemi je nejlepším střelcem, nahrávačem a devět plusových bodů ho drží i v čele hitparády užitečnosti.

Přitom nejen útočí, ale zvládá i defenzivní práci. Jako ve středu, kdy se Plzeň ubránila dvouminutovému oslabení o dva muže a Kovář téměř neslézal z ledu.

Byl to podle vás zlomový moment šestého semifinále?
Nejspíš jo. Tu přesilovku měla Slavia dlouhou, ale Mazy (Marek Mazanec) naštěstí všechno pochytal. Neinkasovali jsme, což nás nakoplo a dobře jsme se potom připravili na třetí třetinu.

Hokejová Plzeň, hráči i fanoušci, se bojů o extraligový titul dočkají po dlouhých 21 letech. Už jste vstřebal úspěch, který jste dosáhli?
Po zápase jsem nemohl dlouho uvěřit, že jsme ve finále. Že si zahrajeme o zlato. Naplno mi to došlo až druhý den. Mobil byl plný gratulací, esemesky se sypaly ze všech stran. Za všechny děkuju a jsem hrozně šťastný.

Jak jste prožíval poslední minutu zápasu už za rozhodnutého stavu 4:2?
To byla čirá euforie. Najednou vám dochází, že jsme vyhráli a jdeme dál. Byl to asi nejkrásnější moment, co jsem v hokeji zatím zažil. Dá se to srovnat snad jedině se čtvrtým zápasem se Slavií v sezoně 2008/09, který jsme sice prohráli, ale všichni diváci na stadionu zůstali a loučili se s námi. To bylo hezký. Stejně jako ve středu. Neodešel snad jediný divák, všichni s námi zůstali a oslavovali postup. Teď jsme si užili trochu radosti a jedeme dál.

Místo zraněného Nicholase Johnsona s vámi nyní v prvním útoku nastupuje známý tvrďák Ryan Hollweg. Dovolovali si proto na vás slávisté méně než předtím?
Těžko říct, ale nějak zvlášť jsem to nevnímal. Ale Ryanova přítomnost a vůbec jeho pojetí hokeje naší hru spíš zvedly. Fantasticky zvládá oslabení, zblokuje spoustu střel a svůj důraz uplatňuje i před brankou soupeře.

Tým na vás v play-off spoléhá. Jak se s tím srovnáváte?
Nepřipouštím si to. Máme svůj cíl a jdeme za ním jako tým. Je úplně jedno, kdo dává góly, komu se daří a komu ne. Hlavně musíme všichni táhnout za jeden provaz. Ve středu mi třeba na gól nahrál fantasticky Michal Dvořák. Já už trefoval jen prázdnou bránu, což by svedl asi úplně každý. A bojovat naplno musíme i dál. Postoupit do finále je skvělé, ale pořád nejsme na vrcholu.