Bývalý útočník Škody Plzeň Jakub Koreis se nyní živí obchodováním s nemovitostmi a čerstvě působí i jako asistent trenéra u plzeňských Akademiků, kteří hrají Evropskou univerzitní hokejovou ligu. Na lavičce má zatím za sebou dvě utkání – vysokou výhru proti trenčínským Gladiators a porážku s brněnskou Masarykovou univerzitou.

Nedávno jste začal působit u Akademiků jako asistent trenéra. Jak jste se k této pozici dostal?
„Já už se znám dlouho s jejich kapitánem Jakubem Faschingbauerem. Akademiky jsem samozřejmě vnímal přes sociální sítě. Od začátku mi byl tenhle projekt strašně sympatický, a když mi o něm Kuba řekl víc, dohodli jsme se, že bych mohl k týmu nastoupit v této funkci."

U mužstva působí jako hlavní trenér Tomáš Ceperko. Jak máte rozdělené pravomoci?
„Devadesát devět procent zátěže leží na Tomášovi. Připravuje plány tréninků, taktiku a vlastně všechno vymýšlí. Já jsem teď někde na pomezí asistenta trenéra a konzultanta."

Překvapila vás úroveň univerzitní soutěže?
„Musím říct, že je malinko vyšší, než jsem čekal. Nejvíc jsem to poznal, když jsem prvních pár tréninků strávil s kluky na ledě.“

Na ledě jste dokázal být velmi emotivní. Prožíváte zápasy stejně i na lavičce?
„Úplně emotivní nejsem. Nejde mi přes pusu, abych někoho seřval nebo na něj křičel. Já jsem tam hlavně od toho, abych klukům poradil, když si myslím, že něco třeba mohli udělat jinak, líp."

Nemáte někdy chuť skočit za nimi zpátky na led?
„Občas to člověka napadne, ale to jsou spíš jen takové myšlenky. Já se hlavně snažím být klidný, nepřenášet nervozitu na hráče. Nikdy na mě nepůsobilo dobře, když jsem viděl, že je trenér ve stresu a jenom křičel. To nic nepřinese."

Akademici jsou známí svou prací s fanoušky. Zejména těží z aktivity na sociálních sítích. Jak je vnímáte?
„Oni vědí, proč to dělají. Dneska už jsou hodně známí. Myslím, že je sleduje spousta lidí i mimo Plzeň. Vilém Franěk, který se o to stará, to dělá opravdu hodně dobře.“

Vy jste s hokejem skončil poměrně brzy. Jak si vyděláváte po kariéře?
„Už během kariéry jsem si rozjel podnikání s nemovitostmi, takže jsem plynule přešel k tomu. V podstatě je to důvod, proč jsem mohl skončit tak brzo. Měl jsem možnost výběru. Naplňuje mě to. Je to pro mě změna a baví mě rozvíjet něco, co jsem začal dělat úplně od nuly.“