„Všichni jsme chtěli medaili, nejlíp zlatou. Já o to víc, protože jsem tušil, že je to nejspíš moje poslední šance,“ ohlíží se do minulosti člen zlaté party z Plzně, oceňovaný bojovník a srdcař Martin Straka (na snímku).

Rok předtím to na šampionátu v Praze, kde byl kapitánem národního týmu, ještě nevyšlo. „Z Nagana jsem si přivezl olympijské zlato, což bylo nádherný, ale kluci kolem mě k tomu potom přidali ještě nějaký světový titul, a já pořád nic,“ říká s úsměvem bývalý útočník, nyní šéf hokejové Škody Plzeň a nově také asistent trenéra hokejové reprezentace.

Na mistrovství světa sice Straka debutoval už v roce 1994 v Itálii, ale další účast na vrcholné akci přidal až o devět let později ve Finsku. „Buď jsem hrál v NHL play-off, nebo jsem byl zraněný,“ vysvětluje uznávaný borec, který startoval i na dalších dvou šampionátech.

Ten vídeňský byl zvlášť výjimečný. Zámořskou NHL ochromila hráčská stávka a národní výběry mířily na turnaj v nabitějších sestavách než obvykle.

„Bylo to podobný jako na olympiádě v Naganu, kam poprvé pustili hráče z NHL. O to víc si člověk ten úspěch cení. Navíc to byla moje první medaile z mistrovství světa,“ vrací se Straka ke zlaté tečce z města na Dunaji.

Přitom pro Čechy nebyla cesta na trůn lehká.

„Ve čtvrtfinále jsme narazili znovu na Amíky a zápas se vyvíjel zcela opačně než rok předtím v Praze. Naštěstí i opačně skončil,“ konstatuje Straka. „Doma jsme vedli 2:0, ale soupeř vyrovnal a na penalty nás vyřadil. Zato ve Vídni jsme po dvou třetinách padali zase my o dva góly,“ vzpomíná Straka.

Jeho spoluhráč z útoku a parťák Jaromír Jágr sice provětral americkou obranu, ale trefil jen tyčku, zato Modano to pustil přesně mezi nohy gólmana Vokouna. A ve 26. minutě přidal zámořský celek druhý zásah. „Ani tak jsme nic nevzdávali. Hned po pauze jsme snížili, Špáďa (Jaroslav Špaček) asi deset minut před koncem srovnal a v nájezdech jsme jim vyřazení vrátili,“ říká Straka.

V semifinálovém dramatu se Švédy přispěl k postupu národního týmu gólem. „Puk jsem do brány sklepával ze vzduchu,“ vybaví si. Ale teprve trefa Radka Dvořáka z prodloužení postrčila Čechy do finále proti Kanadě.

„Finále nám vyšlo, dali jsme tři góly a bylo vymalováno. Pak nastala jen obrovská radost,“ usmívá se Straka. „V kabině létaly spršky šampaňského a po návratu do Prahy nás vítaly znovu tisíce lidí. Staromák praskal ve švech, a to jsou nádherný chvíle,“ přiznává matador.

A co Jágrův zlomený malíček? „Vznikl kolem toho velký humbuk. Jarda byl naší největší hvězdou, ale je to taky chlap a skvěle to zvládl,“ oceňuje Martin Straka.