„Jedeme čtvrtý týden a na horách to ještě malinko zintenzivníme. Jde o vyvrcholení prvního bloku přípravy, půjdeme do vůle a odhodlání. Pro hráče nic příjemného, ale kluci jsou na to připravení. A my se zase snažíme, aby to i v tom zápřahu měli co nejpestřejší,“ prohlašuje 44letý chlapík, který nakládá hráčům, ale i sobě.

Pobyt na Šumavě je tradiční součástí suché části přípravy Škodovky. Co nového jste letos připravili?

Odbourali jsme pneumatiky, které hráči tahali za sebou do sjezdovky. Bylo to přeci jen nestabilní, hrozila zranění. Místo toho kluci běhají s desetikilogramovou vestou, je to pro ně přirozenější.

Jak vypadá denní program na kempu?

Denně jde o čtyři maximálně hodinové bloky. Dopoledne je asi nejtěžší. Začínáme zapracováním, tréninkem na nohy s vlastní vahou a následují výběhy po sjezdovce ve vestách v různých délkách a sériích. Odpoledne je většinou kruhový trénink s posilováním, nakonec hra. I ta má svůj účel, většinou se držíme intervalů hokejového střídání i větší intenzity. Trénink končí okolo půl sedmé a do devíti je puštěná sauna, běží regenerace.

Co je kromě stmelení kolektivu výhodou soustředění mimo Plzeň?

Máme tady všechen komfort, a přitom nemusíme nikam přejíždět a ztrácet čas. Takže zbývá prostor pro důkladnější regeneraci, kompenzaci. I v sezoně by kluci měli znát, jak se uvolnit a tělu pomoci.

Stále platí, že mladí z řad nováčků začínají den v šest ráno během?

To držíme, tím si musí projít každý mladý. Ale letos zapojíme i ty starší, reprezentanty, kteří začali s přípravou později. Vybíháme v šest ráno asi na pětadvacet minut. Žádné závratné tempo, ale rozhýbat se, vykopat je z postelí, aby si uvědomili, že nejde o dovolenou.

Říkáte, že zapojíte i ty starší. Ale mazákovi Kodýtkovi, na kterého se to vztahuje, je 22 let.

Já pojem starší beru spíš služebně. A zrovna Kody (Kodýtek) nebo Kani (Kaňák) jsou v týmu už šestým rokem. I kvůli nim se ale snažíme poskládat program jinak než před rokem. Aby se tady nesešli v depresi, že přesně vědí, co přijde v pondělí, úterý a tak. Nejsme magoři, kteří chtějí mít vrchol sezony na Šumavě.

Jak složité je stále vymýšlet něco nového?

Všechno jde dopředu, mění se hokej i příprava na něj, a je třeba reagovat. A není to ani otázka dvou měsíců suché přípravy, ale práce na celý rok. I volno má svůj účel, aby si tělo odpočinulo, vyčistila se hlava. Má to své zákonitosti. Nejde odmakat dva měsíce, udělat testy a myslet si, že je hotovo. Většina kluků ale ví, že je to o tvrdé, dlouhodobé práci.

Promítly se nějak do programu zkušenosti nové dvojice trenérů Václava Baďoučka a Miloše Říhy?

Jistě. Mixujeme věci, které máme vyzkoušené, k tomu něco přidal Venca Baďouček, něco Miloš Říha. Ale stále platí, že základ přípravy se musí odpracovat. Věci, které lze obměnit a zpestřit, tam se to snažíme dělat.

Užívá si někdo tu dřinu?

Většina prská, ale odmakají to na sto procent. Třeba Vojta Budík má suchou přípravu vyloženě rád. Někdo si zase víc užívá činku, někdo běh. Je ale důležité, že i nepopulární věci dělají naplno, jdou do toho. A těší mě to hlavně u mladých, co přestupují z juniorského hokeje mezi seniory. Pro ně je to složitější, protože měli kvůli covidu zpackanou sezonu, ale zatím to dávají.

Tréninky se asi bez peprnějších reakcí hráčů neobejdou?

Jasně, ale při běhání po sjezdovce je povolené snad všechno. Tam jim odpouštíme i osobní narážky. To k tomu patří, ať to ze sebe dostanou. Je to důkaz, že jedou na krev. Kdyby nenadávali a jen se u toho usmívali, asi to nemá smysl.

Kemp zakončíte jako obvykle výběhem na Pancíř?

Uděláme to trošku jinak. Ale nebudu to prozrazovat, aby si to kluci nepřečetli, ať jsou překvapení. Uvidíme, jak budeme vypadat po čtyřech těžkých dnech, jaké bude počasí.