Kliknutím zvětšíteČtvrtfinále play-off je definitivně minulostí. Bavilo přesně podle představ?
Troufám si říct, že ano. Ačkoliv žádná ze sérií nakonec nenabídla sedmizápasové drama, bylo o zábavu neustále postaráno. Výhoda se často přelívala z jedné strany na druhou, což muselo všechny hokejové fanoušky bavit. A já si neuvěřitelně užíval tu vyrovnanost. Včetně série mezi jasně favorizovaným Dynamem a Olomoucí, která však dokázala Pardubicím zdatně vzdorovat.
Jaká série vás nejvíce oslovila?
Pro nezaujatého fanouška musel být největším tahákem rozhodně souboj mezi Třincem a Spartou, který byl zároveň reprízou loňského finále. Mě osobně ale přitáhla také moravská série mezi Vítkovicemi a Kometou. V Brně jsem několik let působil, navíc dodnes se o tamější dění zajímám, naopak Ridera je pro mě stále černým koněm letošního play-off. Jak říkám, pozornost si získaly všechny souboje, nicméně největším tématem je zřejmě brzký konec pražské Sparty.
Utkvěl vám v hlavě nějaký výjimečný moment?
Jeden takový mám spojený s Brnem. A ne, opravdu nejde o ten posmrkaný kapesník, který na mně přistál v živém vysílání. (smích) Co mě opravdu zaujalo, byla fantastická kulisa na domácích utkáních v rámci čtvrtfinále. Je všeobecně známo, že to s návštěvností v Brně nebyla v průběhu základní částí žádná sláva, ale způsob, jakým se podařilo naladit fanoušky na vyřazovací boje, jednoduše klobouk dolů. Popadla mě husí kůže a hned jsem si vzpomněl na ty roky, kdy jsem něco podobného zažíval v pozici hráče. Pro mě výjimečný moment.
Kapesník byl tedy skutečně jenom posmrkaný, potvrzujete?
(smích) Radši jsem to nekontroloval. Stačilo mi, že jsem se ho dotknul jednou rukou. Pak už jsem se v tom nechtěl pitvat.
Ocelářům krásně sedla role outsidera
Tři velká extraligová jména už mají dovolenou. Sparta, Kometa, Liberec. Čí konec lze považovat za největší překvapení?
Pokud se budeme bavit vyloženě o šokující informaci, tak je to jednoznačně Sparta. Pro mě však velice těžké k nějakému obsáhlejšímu vysvětlení. Samozřejmě se není třeba za nic schovávat, konec ve čtvrtfinále je pro celý klub obrovským zklamáním, slibné výkony v základní části vám zkrátka úspěch nezaručí. Ale na druhou stranu si netroufám říct, co bych udělal jinak. Sparta hrála dobře, nutno říct, že na úvod vyfasovala trojnásobného mistra a houževnatého soupeře, se kterým promarnila pátý a šestý zápas série. Bum a rázem máte po sezoně.
Hodně tvrdý oříšek pro vedení Pražanů.
No, upřímně jim to nezávidím. Budou si to muset vyhodnotit, udělat nějaké nutné kroky, doplnit, ale rozhodně to není na to, aby tam generální manažerka Snopková hodila bombu a celé to začala stavět od začátku. Je za nimi také kus dobré práce, bohužel Třinec byl soupeřem, který byl nad jejich síly. Za což před nimi ještě jednou smekám klobouk. Neskutečná jízda.
Je to pro vás největší zklamání sezony? Minule jste mluvil o Českých Budějovicích, na talíři jsme měli paradoxně i třinecké Oceláře.
Pořád si stojím za tím, že pád Motoru z loňského třetího místa až ke dnu tabulky a strachování se o baráž do poslední kola je mnohem větší průšvih. Já rozhodně nechci nijak omlouvat konec Sparty, je to problém, ale jejich celá sezona se v podstatě smrskla do šesti přesilovek v pátém domácím utkání čtvrtfinále, které nevyužili. Tam mohlo být všechno úplně jinak. Ale co by kdyby. Takové je zkrátka play-off. Třinec stejně jako před rokem válčil, zatímco sparťanští vůdci svůj úkol nezvládli.
Takže narazila Sparta do pevné ocelové zdi, nebo Třinec naopak opět oprášil své obávané kouzlo, se kterým Pražany porazil i v loňském finále?
Těžká otázka. V obou případech bych nejspíš souhlasil. Ale troufám si říct, že Třinci náramně vyhovovala role outsidera. Oceláři tak neměli žádný problém zatáhnout se do obrany a hrát proti Spartě tuto roli po celou dobu série. A jakmile přišly zápasy, v nichž se sami přesvědčili o tom, že tato taktika může platit, začali ji bez váhání aplikovat. Pomohl skvělý Ondra Kacetl, štěstí i neuvěřitelná bojovnost. Takže zřejmě máte s tím kouzlem trochu pravdu. (smích)
Vyčichl zároveň onen slavný „Hořava efekt“?
Trenér má jenom omezený vliv na věci, které se dějí na ledě. A vzhledem k tomu, co se Miloslavu Hořavovi povedlo v rámci základní části a jakým způsobem pozvedl celkovou image Sparty, by nebylo fér svádět celou vinu na jeho osobu. Svou část si samozřejmě nese, ale to je tak všechno. V klíčových okamžicích, například v těch přesilovkách, které mohly klidně překlopit celou sérii na stranu Sparty, zkrátka vsadil na hráče, jimž celou sezonu věřil. Stejně jako by to udělal každý další kouč. Nevyšlo to, ale tak to prostě v hokeji chodí.
Jakub Koreis když trénoval tým plzeňských Akademiků.
Přesuňme se z Prahy na jih Moravy. Brněnská Kometa dlouho šlapala Vítkovicím na paty. Jak blízko nakonec byla?
Nebyla vůbec daleko. V podstatě se dá říct, že skončila podobně jako Sparta. U Komety se tedy nedá mluvit o zdařilé základní části, ale čtvrtfinálová série s Riderou se rozklíčovala na základě dvou momentů. Páté utkání ve Vítkovicích, které rozhodla jediná branka, navíc trochu symbolicky z hole Petera Muellera, a to stejné o dva dny později v Brně. Smůla, velká smůla. Ale na druhou stranu, toto přesně ukazuje na sílu mužstva v play-off. Pokud zvládá takové zápasy a klíčové momenty, je na tom v závěrečné fázi sezony zkrátka lépe.
Překvapila nakonec Kometa vzhledem k nepříliš povedenému vývoji celé sezony?
Určitě mile překvapila. A je to zároveň vítané zadostiučinění pro všechny fanoušky, kteří si po celém tom trápení nakonec závěr sezony v jisté míře užili. Vyřadila se Mladá Boleslav, odehrála se krásná a vyrovnaná série s Vítkovicemi. Rozhodně to není úspěšný ročník, ale ti kluci si za ten finiš kredit od příznivců zaslouží. Teď však bude záležet na tom, jak se Kometě podaří navázat.
Pískot na Muellera? Chápu obě strany
Sérii s Vítkovicemi nepříjemně okořenil pískot brněnských fanoušků na bývalého hráče Petera Muellera. Zažil jste v kariéře také něco podobného?
Já nebyl nikdy tak výrazný hráč, abych fanoušky zajímal. (smích) Pamatuju si, že když jsem se vrátil ze zámoří do Sparty, tak na mě v Plzni něco pořvávali. Ale to byste tu musel zbytečně hvězdičkovat. Výrazný jsem až nyní v krajské lize, tady jsem pro některé fanoušky velkým lákadlem. Třeba v Rokycanech na mě celý zimák hulákal, že jsem debil.
No vidíte. Možná dobře, že Peter neumí česky.
(smích) Určitě ale moc dobře věděl. Každopádně já mám pochopení pro obě strany. Naprosto rozumím Peterovi, dal vítězný gól série, poslal tým do semifinále, v tu chvíli vás popadne zatmění, věřte tomu. Ale ano, v rámci oslavy tam bylo mírné popíchnutí domácích fanoušků, kteří mu to proto vrátili. Byli naštvaní, jejich Kometa vypadla, nicméně asi to nebylo tak vážné, aby došlo až ke sprostým nadávkám vůči své bývalé hvězdě. To ať už si každý sám sáhne do svědomí.
Na skok ještě pod Ještěd. Jaký obrys zanechal v Liberci navzdory čtvrtfinálovému vypadnutí trenér Patrik Augusta?
Velice dobrý, troufám si říct. Je tam vidět, že skvěle navázal na Filipa Pešána, což bylo pro celý klub naprosto klíčové. Složitá a možná i trochu nevděčná role, ale trenér Augusta ji zvládl s grácií. Nevidím tedy úplně dovnitř, ale zvenčí na mě Bílí Tygři působí jako velice dobrá organizace, kde vane svěží vítr. Klubu zase vyrostly nové naděje, ať už je to Adam Najman či Jakub Rychlovský, do toho se pravidelně daří přivádět kvalitní posily. Ano, dlouhodobá práce mi tady dává jasný smysl.
Teď bude ovšem neméně zajímavé sledovat, s čím do kabiny nakráčí Filip Pešán. Také on už by si zasloužil klidnější angažmá.
Rozhodně souhlasím. Pro mě je Filip Pešán stále jeden z nejlepších domácích trenérů a kdybych byl manažer extraligového klubu, okamžitě po něm sáhnu. To, co dokázal před lety vybudovat v Liberci, řadím hned po Václavu Varaďovi na úplný vrchol trenérské práce tady v našem rybníčku. V dalším průběhu kariéry sice udělal řadu chyb, ze kterých se však podle mě poučil a nyní bude na severu zúročovat nasbírané zkušenosti. Navíc v prostředí, kde je v podstatě doma.
Jakub Koreis při komentování hokejového přenosu na kanále O2 TV Sport.
Nyní nás čeká semifinále. Je aktuální složení dvojic dostatečnou pozvánkou pro fanoušky?
Myslím si, že určitě ano. Navíc v porovnání s uplynulými ročníky by podle mého názoru nešokovalo, kdyby vyhrál kdokoliv z aktuální čtyřky. Je to nesmírně vyrovnané, už jenom proto se bude rozhodně na co dívat.
Po základní části jste si tvrdě stál za tím, že Dynamo je favoritem číslo jedna. To zůstává?
Zůstává. A ke vší úctě k Olomouci, která však ve čtvrtfinále předvedla opravdu kvalitní výkon, prověří reálnou sílu Pardubic až třinečtí Oceláři. Ale i přes to všechno jsem pořád přesvědčený o tom, že Dynamo je jasným favoritem.
Jaký je váš tip na případné finále?
Já osobně to budu přát Vítkovicím, o tom už jsme se společně bavili v minulém rozhovoru. Ale pokud z toho vzejde ryze moravské finále s Třincem, tak se tam nejspíš na 14 dní nadobro odstěhuju. Někde v Ostravě si najdu svůj dočasný domov. (smích) Ale nejvíc by se mi asi líbilo finále mezi Pardubicemi a Vítkovicemi. To mi dává smysl ze všech úhlů pohledu.
42
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
