Je mu šestatřicet, ale zkuste ho lapit. Je ho stále plný led. Jako v nedělní bitvě o semifinále v Pardubicích.
Podpis připojil i k vítězné ráně, kdy zkušeně nabil rozjetému Adamskému. Sám přitom gól ani neviděl.
„Přihrál jsem a otočil to ke střídačce a najednou koukám, že všichni skáčou na led. Říkám si, to bude asi gól,“ vybavuje si rozuzlení čtvrtfinále.
Už jste si stihl ten gól prohlédnout?
Nějak ne. Počkám až to někdy zopakuje televize. Teď si užívám postup.
A jak se přitom cítíte?
Ozývá se únava, ale jinak je mi krásně. Chtěli jsme do play off a jsme v semifinále. Kluci do toho dali úplně všechno, a když jsem je pak po utkání viděl šťastné, byly to nádherné okamžiky.
Vy jste v tom utkání téměř neopouštěl led, to musela být tvrdá šichta.
Ani ne, cítil jsem se výborně. Snad s výjimkou pěti šesti minut v třetí třetině, kdy jsme hráli dvakrát ve třech.
Nezastavila vás ani tržná rána nad okem po zásahu pukem…
Doktor mi ránu sevřel sponkami, aby nekrvácela a šil mě až po zápase.
Ovšem v závěru třetí části Pardubice srovnaly na 3:3 a zdálo se, že Plzeň semelou.
Důležité bylo, že jsme těch pár minut do konce přežili a přišla pauza před prodloužením. I potom byl Moeller živější, trefil tyčku, ale nás podržel brankář Chábera a dali jsme vítězný gól.
V sedmé minutě druhého prodloužení!
Nikam jsme nespěchali. Říkal jsem klukům, jezte, pijte a vyjde to.
Vzpomněl jste si přitom na play offový zápas s Pittsburghem, který skončil až v pátém prodloužení.
Určitě. Bylo jasné, že se může hrát dlouho. To už je hlavně o vůli, chtění a obojí hrálo v náš prospěch.
Byla cesta domů hodně veselá?
Normálně, žádná divočina. Vítězství se nikdy nenabažíte, takže nějaké pivko jsme si v autobuse dali. A skvělé bylo i noční uvítání na plzeňském náměstí.
