Minulých pět let startoval vždy na mistrovství světa, zahrál si i na olympiádě v Pchjongčchangu a normálně by se chystal na šampionát v Dánsku. Jenže opora české ofenzivy se reprezentačnímu trenérovi Josefu Jandačovi omluvila.

„Už toho bylo nějak moc. Fyzicky ani psychicky jsem se po vyřazení Magnitogorsku z play-off necítil. Nebyl bych pro nároďák přínosem,“ vysvětloval rodák z Písku, který v patnácti zakotvil v Plzni.

V roce 2013 tu šikovný centr výrazně přispěl k zisku titulu a ve městě vydržel i po svém odchodu do KHL.

V Magnitogorsku vám vypršela smlouva a novou jste nepodepsal. Znamená to, že z klubu, v němž jste patřil k hlavním hvězdám, odejdete?
V Magnitogorsku jsem byl pět let, zažil tu spoustu velkých momentů a vedení klubu dávalo najevo, že o mě dál stojí. Ale něco se ve mně zlomilo a řekl jsem si, že už toho bylo dost.

Je ve hře jiný zájemce z KHL nebo dokonce zámořská NHL, kam vás lákali i předtím?
Nechci říkat, jestli půjdu do zámoří nebo kam, ale v KHL nejspíš skončím. Nějaká jednání běží, já to nechávám na agentovi a zatím v klídku dobíjím baterky.

Třeba fotbalem? O víkendu jste přece nastoupil v I. B třídě na hrotu útoku béčka Lhoty.
Fotbal si zahraju rád, jen k tomu nebyla příležitost. Když mi skončila sezona, tak bylo i po té fotbalové. Teď mám čas, tak se ho snažím využít.

Jak reagovali soupeři, když na vás v zápase narazili?
Docela to brousili. Možná jsem je něčím vytočil, ale byli hodně ostří. I když já se zase tak snadno nedám (úsměv).

Ani vy, střelec, jste však neskóroval a rezerva Lhoty padla s Chanovicemi 0:3. Kousala se tahle porážka lépe než ty hokejové?
Ne. Já nerad prohrávám, ať je to v hokeji, ve fotbale, nebo v čemkoliv. Byl to ale teprve můj první zápas, tak snad příště nějaký gól dám.

Tolik se vám nevedlo ani v KHL. Zatímco v předchozích sezonách jste třikrát překonal hranici 60 kanadských bodů, teď jste jich posbíral jen 35 za sedm gólů a 28 asistencí. K tomu dalších osm v play-off.
Nešlo nám to a jde to i za mnou. V týmu se toho ale hodně událo. Na začátku soutěže jen po pár porážkách vyhodili trenéra, s nímž jsme před dvěma roky vyhráli titul a loni se dostali do finále. Změny nastaly také v mužstvu, a i když se někteří kluci potom zase vrátili, bylo už pozdě. O postup do play-off jsme museli bojovat až do konce a ve čtvrtfinále jsme pak vyfičeli s Kazaní.

I to je důvod, proč chcete změnit soutěž a prostředí?
Jo, je čas se posunout zase za další výzvou.

Dokdy byste chtěl mít jasno o svém příštím působišti?
Nikam se neženu a nechci nic uspěchat. Nějaký čas ještě mám.

Zato hokejová reprezentace má napilno, protože mistrovství světa v Dánsku startuje už v pátek. Budete zápasy na šampionátu sledovat?
Abych jen seděl u telky, to ne. Venku je hezky, chci si užít rodiny a malého. Zápasy si budu vybírat. Kouknu se na naše a pak určitě na finále.

Jaké šance českému týmu dáváte?
Moc bych klukům přál, aby konečně dosáhli na medaili. My jsme to nedokázali a třeba to nyní vyjde. V mančaftu je sice hodně mladých hráčů, pro které bude start na mistrovství světa těžkou zkouškou, ale já jsem optimista.