Minulý ročník Plzeňské padesátky ze seriálu Kolo pro život jen odstartoval, letos už se Martin Straka nechal strhnout k závodění.

Je mu třiačtyřicet let, svou úspěšnou kariéru na hokejové scéně ukončil před rokem a půl, ale pořád má páru. Pětapadesát kilometrů v okolí rodného města proletěl někdejší excelentní útočník a nyní šéf hokejové Škodovky na horském kole v čase 2:50:30,8 hodiny.

Do cíle dorazil Straka celkově 483. v pořadí z téměř osmi stovek bikerů, mužů a žen, kteří do hlavního závodu odstartovali (celkem se Plzeňské padesátky zúčastnilo na třech trasách 1750 cyklistů).

„Nikam jsem se necpal. 
Z plzeňského náměstí jsem odjížděl mezi posledními a až postupně jsem se dostal nějak víc dopředu. Měl jsem půjčený pěkný kolo, co jelo skoro samo. Tedy šlapat jsem musel," usmíval se olympijský vítěz, mistr světa i extraligový šampion.

Předtím jste absolvoval závod Františka Raboně, teď Plzeňskou padesátku. Čím vás souboje na horských kolech chytly?
Závod Feryho Raboně byl koncipovaný ve prospěch stacionáře pro handicapované děti Hájek, jehož jsem rovněž ambasadorem. Takže jsem chtěl nějak pomoci. Že bych mohl jet Plzeňskou padesátku, mě napadlo loni a letos jsem do toho šel. Jet v balíku
s tolika cyklisty byl docela hukot, ale svítilo sluníčko
a parádní byla i závodní atmosféra na trati. Obojí jsem si užíval.

Žádné krizové momenty nebo pády vás nepotkaly?
Ani ne. Dvakrát se šplhalo na Krkavec, což dalo zabrat. Ještě víc jsem ale ztrácel 
ve sjezdech, které mi moc nejdou. Přece jen jsem zvyklý jezdit spíš po silnici, ale nějak jsem to zvládl. Nezávodil jsem na krev, důležité bylo hlavně dokončit a nepomlátit se, takže jsem se spíš kochal krajinou. Trať byla fakt pěkná.

Jaký je váš vztah k cyklistice?
V časech aktivní kariéry jsem kolo ani běhání moc nemusel. Šlo o součást letní přípravy, bolelo to a navíc, znáte to, když něco musíte. Teď, co jsem skončil, přicházím kolu na chuť. Je fajn se projet v přírodě, dát si do těla nebo si jen tak šlapat.
V hlavě máte určitě také hokej. Plzeň po dvou výhrách na úvod extraligy teď dvakrát padla. Naposledy v Olomouci těsně 2:3.
Ta porážka pořád mrzí. Oproti souboji s Libercem jsme v Olomouci podali daleko lepší výkon, ale znovu jsme prohráli. Přitom jsme vedli 1:0 a mohli přidat další dva tři góly, jenže to se nestalo a soupeř se dvěma trefami na přelomu druhé a třetí třetiny chytil. Zarputile bránil, do všeho šel po hlavě a nakonec urval tři body.

V úvodních dvou zápasech jste soupeřům nasázeli pět a čtyři góly, teď vždy jen po dvou.
V čem byl podle vás problém?
Možná v tom, že se nám
na začátku dařilo střelecky
až nečekaně. Proměňovali jsme přesilovky a možná jsme si trochu mysleli, že tak to půjde i dál. Doufám, že minulé dva zápasy nás posadily zpátky na zem a v těch dalších přidáme znovu na agresivitě. Budeme hladovější v zakončení a hlavně vytvořené šance proměníme.

Je po dvou porážkách důvod
k poplachu, zvýšené nervozitě?
Nikdo nechce prohrát třikrát po sobě, takže i my chceme sérii utnout a zase naplno bodovat. To je jasné a dobře jsou si toho vědomi i hráči.

Zítra se Škodovka střetne doma s mistry z Litvínova, kteří ale
do nového ročníku nevstoupili nijak oslnivě. Obhájci jsou v tabulce se třemi body až jedenáctí, čtvrtí od konce. Jaký soupeř tedy Plzeň čeká?
Těžký. Verva sice nezačala dobře, ale pořád má zvlášť
v ofenzivě hráčskou kvalitu. Lukeš, Hübl nebo Hanzl jsou nesmírně šikovní útočníci, kteří se dokáží prosadit. Umí přesilovky, na což si musíme dát obzvlášť pozor. A jestli jsou slabší vzadu, jak se říká, se ukáže až v zápase, a je na nás, abychom toho dokázali náležitě využít.