„Uteklo to strašně rychle. Když si vezmu, že s hokejem jsem prožil šedesát let, tak je to pálka. Ale nelituju,“ říká oslavenec.

Díky hokeji viděl svět, hodně zažil a u ledu jako trenér zůstává dál.

V sedmdesátých letech patřil Bednář spolu s Ebermannem a Kajklem k hvězdám Škody Plzeň, kde strávil největší část kariéry. Jeho dres s číslem 19 také visí v plzeňské hale vedle trik největších klubových bohatýrů.

Na mezistátní scéně si rodák z Berouna zapsal 65 zápasů a tři góly. Startoval na třech mistrovstvích světa. Rád vzpomíná už na první šampionát ve Švédsku v roce 1969.

„Silné Sověty jsme tehdy porazili 2:0 a 4:3, což bylo po událostech z osmašedesátého ohromné. Navíc jsme soupeřům po zápase na protest nepodali ruce. Bylo z toho pozdvižení,“ vzpomíná. „A i když jsme nakonec skončili třetí, doma nás lidi vítali jako vítěze,“ říká člen Síně slávy českého hokeje.

Rok nato přidal Bednář znovu ve Stockholmu další bronz, vinou zranění vynechal šampionát v Bernu, aby si v Praze roku 1972 užil naplno chvíle slávy.

„Po třetím místě na olympiádě v Sapporu, které generalita brala jako neúspěch, byl tlak doma obrovský,“ vypráví Bednář.

Čechoslováci na úvod se Sověty jen remizovali 3:3, ale podruhé sbornou udolali 3:2. „Bod Sovětům sebrali i Švédi, takže už kolo před koncem turnaje bylo jasné, že jsme mistři světa. Mohutně se slavilo a po cestě na stadion nás v ulicích zdravily stovky lidí,“ připomíná si zářivé chvíle.

„Ale vážím si i startu na olympiádě, kam se každý nedostane,“ říká.

Do reprezentace se Bednář vyšvihl během vojny v Jihlavě a s Duklou slavil dvakrát mistrovský titul.

Po návratu do civilu hrál dál za Škodovku. Jenže ještě v úspěchy nabitém roce 1972 přišlo vážné zranění.

„Končili jsme trénink a dali jsme si ještě zápas o ´pětku´. Někdo vystřelil, já vložil do rány hokejku a puk mě trefil do oka,“ vrací se do minulosti.

Prodělal několik operací, ale i když mu hrozila ztráta zraku, hokeje se nevzdal. „Předtím jsem měl všechno, najednou nic, ale nechtěl jsem to jen tak zabalit,“ říká houževnatý chlapík.

Léčil se rok, ale do hokejových arén se vrátil. „Jenže už to nebylo ono. Na pravé oko vidím podstatně hůř,“ přiznává Bednář.

V nejvyšší domácí soutěži odehrál 407 utkání, ve kterých vstřelil 19 gólů. Zahrál si také v Norsku, v Karlových Varech a v Partizanu Bělehrad, s nímž dvakrát získal titul země.

Poté se vydal na trenérskou dráhu. V Plzni vedl mládež i dospělé, v reprezentaci českou dvacítku. Nyní trénuje v Třemošné extraligový dorost Meteoru.

A chystá se na oslavy jubilea. Přát mu přijdou i jeho bývalí parťáci ze Škodovky.

„Bohouš Ebermann slavil sedmdesátku nedávno, loni Jirka Neubaer s Karlem Trachtou a letos to čeká ještě Marečka Sýkoru. Určitě bude o čem povídat,“ usmívá se Vladimír Bednář.

Ze zápasu druhého kola Youth League mezi AS Řím U19 a Viktorií Plzeň U19.
Mladíci Viktorie předvedli v Římě obrat z říše snů. Rozhodl Kepl