Hokejisté ze západu Čech o sobě začali dávat vědět teprve v padesátých letech minulého století. Zejména poté, co se v Plzni v roce 1951 otevřel zimní stadion.

Jejich vstupu na mezinárodní scénu paradoxně pomohl výbuch národního týmu na olympiádě v Cortině d´Ampezzo v roce 1956. Páté místo způsobilo, že na určitý čas byli zapomenuti borci Rudé hvězdy Brno.

V první lize se začal kromě Brna a Sparty prosazovat právě plzeňský Spartak, a když ten po novém roce porazil nejen Brňany doma, ale i Spartu v úchvatném zápase na Štvanici 2:1, závěr byl jasný.

Na šampionát do Moskvy v roce 1957 si trenéři Vladimír Kostka a Bohuslav Rejda vybrali hned čtyři Plzeňany – útočné trio Šašek, Vinš, Václav a do defenzivy urostlého beka Stanislava Sventka (na malém snímku).

Zatímco Sventek se Šaškem už s reprezentací v sezoně koketovali, u třiatřicetiletého Vinše a o dva roky mladšího Václava šlo o odvážné rozhodnutí.

Držitel bronzové medaile z olympiády v Innsbrucku a hokejový reprezentant Stanislav Sventek, který také jedenkrát oblékl ligový dres Plzně, ukazuje své sportovní trofeje.

Přesto Plzeňané nezklamali a na mistrovství světa nastříleli celkem 19 branek. Při neúčasti zámořských velmocí Kanady a USA se však jednalo o zvláštní šampionát.

Náš celek na to zřejmě doplatil nejvíce.V utkání se Švédy prohrál 0:2 a podíl na porážce měly nejspíš i zmíněné okolnosti. Statečný výkon a remíza 2:2 se sovětskou sbornou potom stačila Čechoslovákům už jen na zisk bronzu. Zlato si pověsil na hruď po další remíze se Sověty švédský kapitán, legendární Tumba Johansson.Také proto, že pořadatelé sice v moskevských Lužnikách vybudovali nový hokejový palác, ten však sloužil zápasům týmů druhého sledu, kdežto silná trojka – Sověti, Švédi a Čechoslováci bojovali o medaile na špatném a zasněženém ledě otevřeného stadionu Dynama Moskva, kam ovšem přišlo přes 30 000 fanoušků očekávajících triumf domácího mužstva.

O rok později se stal trenérem československé reprezentace Rejda, a protože Plzeňané pokračovali v lize ve výborných výkonech, i do dějiště dalšího mistrovství světa – norského Osla – si vybral Šaška, nově Schwacha a znovu Sventka.

Rodák z Nové Vsi a tvrdý, nekompromisní obránce potvrzoval své hlavní přednosti – nezměrnou bojovnost, obětavost a touhu po vítězství.

Dlouhá léta byl pro fanoušky symbolem bojovníka, a to jak v Plzni, tak v národním týmu, s nímž startoval celkem na pěti mistrovstvích světa.

Na šampionátu v Norsku již oba zámořské celky nechyběly. Naši dobře začali, se Sovětským svazem remizovali 4:4, ale postupně se jim přestalo dařit. Se slabšími Američany hráli 2:2, od Švédů vyfasovali nadílku 1:7 a s Kanadou padli 0:6, a tak se museli spokojit s nepopulárním čtvrtým místem, zatímco doma v lize skončila Plzeň druhá za Brňany.