Bývalý excelentní obránce, trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana bude k ruce hlavnímu trenérovi Filipu Pešánovi, když předtím 46letý borec z Rokycan spolupracoval s Vladimírem Růžičkou, Vladimírem Vůjtkem a s Josefem Jandačem. Nověs sebou na českou střídačku bere i další plzeňskou ikonu Martina Straku.

S nabídkou na spolupráci přišel Filip Pešán?

S Filipem jsem byl v kontaktu už před dvěma roky, kdy jsem byl ještě u reprezentace. Hledal se nový trenér k nároďáku a už tehdy jsme se s Filipem bavili o možné spolupráci. Jenže vybraní kandidáti tehdy nabídku nepřijali a reprezentaci převzal Miloš Říha. Loni se pak Filip ozval znovu s tím, zda bych do toho ještě šel,a já kývl.

S podmínkou, že s vámi k národnímu týmu půjde parťák a šéf plzeňského klubu Martin Straka?

Ne, jen jsem navrhl oslovit Martina Straku s tím, že by bylo super, kdybychom byli u nároďáku oba. Kromě Filipa byl tehdy u toho také Petr Nedvěd (generální manažer reprezentace). Říkal jsem, dejte Martinovi nabídku a uvidíme. Martina to zaujalo a pak už to záviselo jen na tom, jestli nás výkonný výbor schválí. Což se stalo.

V čem bude spolupráce reprezentačních asistentů z jednoho klubu výhodná?

S Martinem se známe dlouho a víme, co od sebe čekat. Martin řídí v Plzni áčko, já mládež a k tomu jsem asistentem u áčka Škodovky. Takže bude snazší probrat i věci kolem reprezentace, než kdybychom byli každý z jiného koutu republiky. Koncept i chod plzeňského klubu jsou dobře nastavené, a i když nám oběma přibude práce, tak je to zvládnutelné.

K reprezentaci se vracíte po dvou letech. Neříkal jste si s klasikem, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte?

Mě práce u nároďáku strašně bavila. A to přesto, že začátek roku, hlavně poslední dva měsíce v sezoně, duben květen, jsou hodně vysilující. V hlavě máte ještě klubové play-off a naskočíte na měsíc do kempu nároďáku a pak přijde vrchol – mistrovství světa, které trvá tři neděle. Ale fakt mě to bavilo.

Co vás na té práci tak přitahuje?

Je to jiný level hokeje. Scházejí se nejlepší hráči a je radost s nimi dělat. A když pak některé kluky vystřelíte zase výš, a pár jich za ty dva roky bylo, alespoň co se týká obránců, tak to těší dvojnásob. A ještě víc mě žene vidina medaile.

Jenže čekání na nějaký medailový úspěch trvá osm let.

Je to už dlouhé a bylo by fajn to zvrátit. Loni k tomu měli kluci blízko, odvedli dobré výkony a je škoda, že to nevyšlo. Letos mistrovství není, a tak se musíme soustředit na další sezonu.

Vy, Martin Straka, ale i Filip Pešán jste dominantní osobnosti. Věříte, že vaše spolupráce bude klapat, když rozhodující slovo bude mít ten nejmladší?

Hlavní kouč rozhoduje, o tom žádná, ale nemyslím si, že by to bylo zásadní. Hlavně je to o komunikaci lidí kolem nároďáku, o vzájemném respektu. Všichni musíme být na jedné lodi. Což si myslím, že jsme. Názor na hokeje máme nechci říct stejný, ale podobný. A i když se třeba pohádáme, tak ven z kabiny už musíme jít jako jeden muž.

Budete v reprezentaci stejně jako předtím dirigovat obránce?

Tak nějak. Měl bych se starat o obránce, o spolupráci obrany s gólmanem a vůbec o defenzivní činnost, oslabení a tak. To umím a budu se toho držet. Ofenzivu budou mít na starost Filip s Martinem.

Tušíte, kdy v koronavirovou krizí ovlivněné době přijde vaše obnovená premiéra na české střídačce?

Vůbec nevím. Před námi jsou v závěru srpna Czech Games, což je turnaj Euro Hockey Tour, ještě spadající do minulé sezony. Ale je těžké odhadnout, zda a za jakých podmínek se vůbec uskuteční. Jestli přijedou zahraniční celky, případně které. Navíc je to obrovský zásah do sezony, protože čtrnáct dní nato by se měla rozběhnout extraliga. Takže si spíš reálně myslím, že naše mise začne na listopadovém Karjala Cupu ve Finsku.

Tvoříte si dopředu seznamy obránců pro národní tým?

Přehled mám a vidím, kteří hráči vyskočili. Ono jich zase tolik není. Od Petra Nedvěda jsem si vzal číslo na Karla Mlejnka, mého předchůdce u nároďáku, abych s ním probral jeho zkušenosti. Jde mi o to, navázat na práci minulého realizačního týmu. Navíc Karel Mlejnek přechází k dvacítce, což je předstupeň áčka. Sleduji i KHL a další evropské soutěže v televizi, ale i statistiky hráčů. To hodně napovídá.

Kdo bude sledovat hráče v NHL?

To bude práce Petra Nedvěda, případně Filipa Pešána. Ty čeká inspekce v zámoří.

Dres národního týmu oblékla v poslední době řada plzeňských hráčů. Vidíte v obraně Škodovky nějaké další adepty na tuhle poctu?

Třeba Vojtěcha Budíka, který se ukazoval dobře v minulé sezoně. Ale musí na sobě ještě zapracovat, aby zvládl přechod na mezinárodní scénu. Vyskočili ale i další mladí kluci z jiných klubů a my jim chceme dát šanci, abychom viděli, jestli na to mají, nebo ne.

Ze všech stran zaznívá, dávejte příležitost mladým. V extralize i v reprezentaci. Platí to takhle kategoricky?

Rozhodně nemůže být devizou toho kterého hráče jen mládí. Na druhé straně už když jsem byl poprvé u nároďáku, tak zatímco naši mladíci měli na kontě jeden dva reprezentační starty, jejich švédští a finští vrstevníci třicet, čtyřicet. Takže jsme začali brát do nároďáku víc mladých a něco to přineslo. Teď jim je šestadvacet, sedmadvacet let a táhnou reprezentaci. Což je plus.

Role hlavního kouče vás neláká, nebo vás odrazuje studium potřebné pro udělení licence?

To není o tom, že bych se nechtěl vzdělávat nebo že bych studium neuznával. Sleduji v hokeji nejnovější trendy a rád se přiučím. Ale ačkoliv jsem nabídku na post hlavního kouče dostával, tak nemám potřebu ji přijmout. Znamenalo by to každodenní závazek a já si chci udržet určitou svobodu. Práce kolem hokeje mě baví, ale nechci tomu obětovat svůj osobní život, jak tomu bylo během hráčské kariéry. Třeba jednou změním názor, ale zatím jsem se k tomu nedopracoval (úsměv).