Hokejisté extraligové Škody Plzeň v třetím týdnu kondiční přípravy rozbili po roce kemp na Samotách u Železné Rudy.

Hráče čeká pět dní roboty.

„Je to nejtěžší část přípravy,“ říká Jiří Hanzlík. „Roli hraje i vyšší nadmořská výška, o málo řidší vzduch, než je v Plzni, takže klukům chvíli trvá, než se s tím tělo srovná,“ doplňuje asistent trenéra.

V šumavských kopcích trénují Indiáni trojfázově, mladí hráči navíc ráno po šesté absolvují pětikilometrový výběh.

A pak vše ostatní.

Den končí fotbálkem, předtím si hokejisté dají kruhový trénink s činkami a dopoledne vybíhají úseky po strmé sjezdovce a za sebou táhnou na laně zavěšenou pneumatiku.

„Zaber. Nezvolňuj, pobízí svěřence břitkými pokyny hlavní trenér Ladislav Čihák.

V cíli se borci lámou v pase a chytají dech. Ti zkušenější méně než mladíci z týmu. Po chvíli se zvedají, snášejí břímě na start a znovu vybíhají.

Včera třeba v panujícím horku šestkrát po sobě, pak pauza. Znovu šest výběhů, krátký odpočinek a opět čtyřikrát vzhůru do kopce, už bez břemene.

A trenér Čihák je nesmlouvavý. Několika borcům přidává dva výběhy.

Bonus schytávají i nejmladší členové týmu, osmnáctiletí útočníci Filip Přikryl a Radek Mužík.

„Věděl jsem, že to bude těžké, realita však předčí všechny představy. Postupně se to sice lepší, ale i tak je to příšernost,“ ulevuje si Mužík, který se do Plzně vrátil po ročním angažmá v juniorce švédské Luley.

SPÁSOU JE SPÁNEK

„Usínáme třikrát denně. Po ranním běhu, po obědě a pak večer,“ přidává se Přikryl.

Minulou sezonu odehrál v zámoří, ale teď se stejně jako Mužík rve o místo v extraligovém áčku Škodovky.

„Na Šumavu jezdíme v létě dvakrát. Skladba tréninků je prakticky stejná jako předchozí roky. Objemově uděláme spoustu práce, ale snažíme se stereotyp nabourat jinými cviky nebo jinou skladbou tréninku, aby to kluci zvládali hlavou. Není pro ně jednoduché, aby dělali pořád to samé dokola, třeba na pátém, šestém soustředění,“ říká kondiční trenér Jan Snopek. „Není to ale jen o dvou týdnech na Šumavě, protože kluci jsou zvyklí pracovat celý rok. Hodně času věnují také regeneraci, což je pozitivní posun,“ podotýká někdejší extraligový obránce.

A v čem vidí přínos tréninků s pneumatikami?

„Je to o překonávání odporu. Kluci si hrábnou na dno, přitom musejí držet stabilitu a srovnat se s dalšími nečekanými situacemi. Teď s poskakující pneumatikou a potom na ledě se soupeřem,“ vysvětluje Snopek.

„Vím, že tahle fáze přípravy je nepříjemná a když si kluci potřebují zanadávat, vypustit páru, beru to tak, že jsem tu jako hromosvod,“ dodává a jeho přísnou tváří se mihne úsměv.