I tak v hokejové Škodě Plzeň stále doznívá zklamání z porážky v semifinále s Třincem. „K finále bylo blizoučko,“ říká Martin Straka, majitel a generální manažer klubu.

Bolí to víc, že Plzeň svůj boj prohrála až v sedmé bitvě?

K sedmému zápasu vůbec nemělo dojít. Stačilo, kdybychom po dvou výhrách v Třinci přidali doma třetí bod. A když to nevyšlo, tak jsme měli uhrát pátý zápas. Dvě a půl minuty před koncem jsme ještě vedli, ale závěr jsme nezvládli. Takže postoupil Třinec.

To nejhorší už přešlo?

Těžký byly první dny, ale protože jsme museli dál pracovat, takže se snáz zapomínalo.

Nejde ale zapomenout, že Plzeň vybojovala pátou medaili během sedmi let.

My ale dál stojíme pevně na zemi. Minulé dvě sezony jsme se nějak vloupali do semifinále, což je skvělý. Ale prvotním cílem vzhledem k rozpočtu, co máme, je hrát play-off. Cokoliv dalšího je už trošičku o štěstí. O tom, aby vše klaplo. A i když si můžeme říkat, že finále bylo blízko, tak pořád nám něco chybělo.

Víc zkušeností, co mají třeba Třinec, Liberec, Kometa? Anebo větší psychická odolnost?

Asi obojí. Třeba v závěru pátého semifinále jsme předvedli strašidelný kolaps. Těch výpadků bylo v sérii víc, takže zase klobouk dolů, že jsme v Plzni urvali šesté utkání a protáhli to k sedmému zápasu. Ale zkušenější mančafty dokáží líp využít situaci, nedají vám čuchnout.

Souvisí to s finančními podmínkami?

V movitějších klubech je víc hráčů, co přicházejí ze zahraničí. Něco mají za sebou a potom v extralize to v těch vypjatých zápasech prodají. Náš tým není tak otřískaný a ty výpadky byly někdy fakt hrozivý.

Sháníte odolnější hráče?

Hlavně se snažíme s Vlasim (Tomášem Vlasákem) poskládat tým znovu co nejlíp. Nemůžete mít v mančaftu jen bojovníky, co létají po ledě, ale potřebujete také střelce, schopné dát gól. Bojovníků je teď na trhu převaha, spíš chybí góloví hráči.

Před sezonou jste se stáhl z pozice trenéra a zápasy jste sledoval jen z boxu v hale. Bylo to pro vás hodně jiné?

Když jste na střídačce, tak jste do zápasu vtažený a můžete nějak reagovat. V boxu neuděláte nic. Jen můžete čekat a doufat.

Necukalo to ve vás?

Ne, nebyl důvod. Když shrnu sezonu, tak jsme skvěle začali. Dávali jsme góly, hráli jsme parádní ofenzivní hokej. Bylo to dvanáct úžasných zápasů, k tomu šest v Lize mistrů. A kdybychom v závěru první čtvrtiny vyhráli ve Varech, tak jsme skočili na první místo. Jenže jsme padli, následně jsme prohráli v Liberci a už jsme se vezli.

Projevila se křehkost týmu?

Tak nějak. Hráči koukali jeden po druhým, kdo s tím něco udělá. Což mě zaráželo asi nejvíc. Guly (Milan Gulaš) na to zůstal sám. Hodně chtěl, ale neměl k sobě parťáka. Jediná záchrana tak byl příchod Kovyho (Jana Kováře). Ten nás dostal z nejhoršího. Ale určité lability jsme se stejně nezbavili. I když sezona dopadla skvěle.

Na čem musíte asi nejvíc zapracovat?

Zabrat musí hlavně hráči. Dorůst. Nejde jen čekat, že to někdo za ně zařídí. Nejde, aby hra stála jen na první druhé lajně. Vzít za to musí stejně třetí i čtvrtá. To samé beci. A to jsme měli ještě kliku na gólmana. Dvaadvacetiletý Frodlík (Dominik Frodl) nás neskutečně držel a dával šanci přečkat i ty špatné chvilky.

Přišel moment, že jste se neudržel a během zápasu jste vlétl do kabiny vyčinit hráčům?

To ne, ale během sezony nastaly chvíle, kdy jsme s hráči mluvili zvýšeným hlasem. A to včetně těch zkušených. Oni sice kývali, že to chápou, ale nic se nedělo. Přitom kdo jiný než ti nejlépe placení kluci by to měli udělat?!

V klubu nemáte na rozhazování, přesto se stabilně držíte v české špičce. V čem tkví kouzlo Plzně?

Jak už jsem řekl, není to jen o penězích. Jasně, nějaký finanční základ musí být a ten máme. Ale hlavně je to o chemii, kterou v mančaftu nastavíte. Aby hráči nebyli pod stresem, ale nějaký bič musí cítit.

Rodí se mužstvo pro novou sezonu. Jak jste spokojený?

Řada kluků odejde, pár hráčů jsme získali a dál se rozhlížíme. Do přípravy zapojíme znovu mladíky z juniorky jako třeba Koldu. Věřím, že budeme mít znovu kvalitní tým.

To bude třeba, protože od nového ročníku platí přímý sestup. Co změně říkáte?

My jsme byli proti, ale klubů se nikdo neptal. Jde o rozhodnutí výkonného výboru svazu a vracíme se tak ke stavu před pár lety. Play-out i baráž se přitom zaváděly, aby bylo až do konce o co hrát a zamezilo se spekulacím kolem výsledků. A do problémů můžete spadnout raz dva. Zraní se vám gólman, k tomu klíčový hráč a jste tam. Zrušení baráže se mi nelíbí.