Fanoušci hokejové NHL v Americe jsou samostatnou kapitolou. Na zápasy jich chodí několik tisíc, ale atmosféra ne vždy stojí za to. Přesto je velice zajímavé sledovat jejich chování.
První věc, která vás zaujme, je brzký příchod zhruba tisícovky fanoušků už hodinu před utkáním. Ačkoliv má každý svá rezervovaná místa, nechce si nechat ujít ani předzápasovou show. Na multimediální kostce jsou vidět medailonky a zajímavosti o všech hráčích, pro diváky je tvořen i zábavný obsah.
Jen si fanděte
V Česku nepředstavitelné je rozmístění hostujících fanoušků. Ti se nacházejí normálně po celém stadionu, tedy i mezi těmi domácími. A je opravdu jedno, jak se přitom chovají.
Na utkání Washingtonu Capitals s Floridou Panthers, za kterou hraje Jaromír Jágr, byl vedle novinářského sektoru klasický sektor pro diváky. Mezi velkou skupinou domácích příznivců seděli dva hostující a po gólu svého týmu vyskočili radostí. Mohutně slavili, okolo nich sedící fandové Capitals na ně ale prakticky vůbec nereagovali, jako by říkali: „Jen si, hoši, fanděte."
Pěkné jsou i obsahy komerčních přestávek. Jelikož v NHL jsou hned tři během každé třetiny a trvají přes dvě minuty, musí se zaměstnanci v hale postarat o jejich zajímavou náplň pro přítomné diváky. A daří se jim to skvěle.
Na ledovou plochu například přijedou slečny s „pistolemi", ze kterých vystřelují trička do těch částí hlediště, kde fanoušci nejaktivněji mávají.
Velmi zábavný moment nastane, když se spustí tzv. „Flexi cam". Fanoušci začnou na kameru ukazovat svoje svaly. Může se tedy stát, že se v záběru objeví kulturista, a hned po něm osmiletý kluk. A věřte tomu, že právě ten osmiletý klučina sklidí největší potlesk tribun.
Dělejte hluk!
Často se na obrazovce objeví také nápis „Make some noise", což lze volně přeložit jako výzvu fanouškům: „Začněte dělat hluk", což hodně přidá na jinak komorní atmosféře.
Ano, je to tak, většinu zápasu se v NHL mlčí. Diváci se mnohdy chovají, jakoby byli jen na návštěvě v kině. Hodně to také souvisí s vývojem utkání – když třeba Islanders doma prohrávali 0:6 s Tampou Bay, opravdu nikomu moc veselo nebylo.
Velice dobré atmosféry však bývají bezprostředně po vstřelení branek. Na mnoha stadionech je k tomu přizpůsobená gólová znělka, takzvaná „goal horn". Ta mívá obvykle takovou melodii, aby během ní fanoušci oslavně zpívali a po jejím skončení ještě zafandili.
Hymny na úvod
Zvykem také je před každým utkáním zahrát národní hymnu. Pokud do Ameriky zavítá jeden z kanadských týmů, tak se hraje kromě americké i ta ze země Javorového listu. A fanoušci si to opravdu užívají, pokaždé během ní hlasitě burácí a oslavují daného zpěváka.
A ještě jedna věc závěrem – velmi mě zaujalo, jak moc lidé dávají najevo, kterému týmu fandí. Snad každý má na sobě dres svého oblíbeného celku, aby bylo poznat, kterému mužstvu patří jeho srdce.
Pravidelně bývají plné obchody pro fanoušky. Ve Washingtonu jsem potkal jednoho příznivce s dresem, jak si vybírá další. „Chtěl bych mít na každý měsíc jeden," řekl, možná trochu žertem.
Někteří fanoušci mají na dresech svá jména, ostatní zase jména největších hvězd svého týmu. V americkém hlavním městě ze čtyřiceti dresů potkáte třeba pětadvacet Ovečkinů…
