Jindy důvod ke spokojenosti. Po nedělním utkání s Ústím se ale ve tváři pravého křídla zračilo všechno jiné.

Nejvíc asi zklamání, přestože Západočeši jeho zásluhou nakonec v prodloužení vyhráli 5:4.

To vás ani nepotěšilo, že jste v nastavení zachránil druhý bod?
Mě? Vůbec ne. Proti Ústí to měla být výhra za tři body. Nepovedlo se. A to, že máme dva body, je sice pěkné, ale v naší situaci je to jasně ztráta.
 
Jak se zrodil nájezd, z něhož padl vítězný gól?
Soupeř mě trefil do chráničů, vyrazil jsem za odraženým pukem a dal jsem gól.
 
Co se stalo , že jste během několika minut promarnili vedení 4:2.
Stále se dokola opakuje to samé. Dostaneme se do šance, gól nedáme, vzápětí uděláme individuální chybu a sami inkasujeme.
 
Je to dopad nervozity, která na tým ve finiši základní části po posledních neúspěších doléhá?
To snad ne, vždyť pod tlakem nejsme poprvé v kariéře. Ten zápas jsme měli zvládnout, udělat pro to všechno. Jenže jsme nepoučitelní.
 
Ovšem to není v gradujícím boji o play off dobré.
Není, ale musíme si pomoci sami. Bojujeme o play off a každý zápas je už důležitý, klíčový . Ten úterní ve Znojmě dvojnásobně. Zvenku je třeba něco přivést.