Nejlepší střelec hokejové extraligy nejprve bleskově odpověděl na vedoucí gól Dukly desátým zásahem v sezoně, aby potom v prodloužení přispěl asistencí k výhře Indiánů (vítězství zařídil svou první trefou v sezoně Michal Moravčík).
BOD Z PLZNĚ? SKVĚLÝ
Tomáš v jihlavském dresu musel přes povedený výkon extraligového nováčka skousnout prohru 1:2. I tak byl spokojený.
„Možná jsme si mohli odvézt víc bodů, na konci jsme měli ještě nějaké šance, ale i jeden bod je skvělý,“ svěřoval se sedmadvacetiletý forvard, který si předtím zahrál NHL i KHL.
Domů do Plzně jste se vrátil po osmi letech v zahraničí a ještě jako soupeř. Jaké to pro vás bylo?
Moc hezký. Lidi nezapomněli. A i když tu hraje brácha, kterého fanoušci milujou, tak vyvolávali i mé jméno. Vůbec to byl pro mě výjimečný zápas.
Hecovali jste se s bratrem před zápasem?
Po telefonu jsme probírali, jaké to asi bude nastoupit proti sobě. I potom na ledě jsme ještě prohodili pár slov, ale na začátku jsme byli nervózní. Ve třetí třetině jsme už na to tolik nemysleli a zápas jsme si užívali. Gól jsem sice nedal, ale nějaké šance tam byly.
Dominik si připsal branku s asistencí. Jak jste to přijal?
Já jsem šťastnej, že se Dominikovi daří. On si to zaslouží. Je vidět, že má formu a věří si. Jen tak dál, jen ať to příště není proti nám.
Na ledě jste na sebe ale často nenarazili, že?
Až ve třetí části jsme se potkali při pár střídáních. Párkrát mě osekal, já zase jeho, to k tomu patří. Pro oba to byl dobrý zápas.
Favorizované Škodovce jste vzdorovali aktivní obětavou hrou. Je to recept, jak zkrotit doma suverénní Indiány?
My si řekli, že musíme hlavně dobře bránit, blokovat střely soupeře a neustále bruslit. To nám vycházelo a vezeme si bod.
JEŠTĚ SI ZAHRÁT SPOLU
Dvaadvacetiletý Dominik připustil, že škodováci proti Dukle odehráli zatím nejtěžší zápas v sezoně.
„Soupeř byl hodně nepříjemný. Na nic nebyl čas a do pořádných šancí jsme se nedostávali. Spíš šlo jen o náznaky. A jestliže nám to tam z takových akcí v minulých zápasech padalo, teď jsme si výhru za dva body museli vydřít.
Jak padl váš gól na 1:1?
Já k němu přišel jako slepý k houslím. Míra Indrák vystřelil, já chtěl zabrzdit u brány, jenže nohy mě vezly dál, Škarkovi ale puk vypadl, což viděl málokdo, a já to jen doklepl…
Byl jste před zápasem nervózní?
To byl. A občas jsem se přistihl, že místo na zápas koukám po bráchovi. Ani jsem si nemyslel, že by se nám někdy něco takového mohlo povést. Teď už zbývá, abychom si zahráli spolu.
Došlo při vzájemných střetech i na ostřejší zákroky?
Potkali jsme se jen párkrát při buly a přitom jsme se osekávali. To muselo bejt, aby brácha věděl, že tam jsem.
Měli jste v hledišti rodiče, příbuzné?
Bylo jich tu dost. Nemohla jen mamka, což mě mrzelo. Pro ni by ten zápas byl ještě speciálnější. Věřím, že příště do Jihlavy pojedou všichni.
Komu vaši blízcí fandili?
Hokeji (smích). Když byla šance, fandili oběma. A nejspíš byli rádi, že dva body zůstaly v Plzni a jeden si odvezla Dukla. Z rodinného pohledu to asi líp skončit nemohlo.