Přes osm tisíc fanoušků ve vyprodané ČEZ Areně mu také vzdávalo po výhře nad Pardubicemi hold.

Lidé vstávali a bouřlivě tleskali. Radku, děkujeme, znělo z tribun.

„Ty ovace mi přišly až přehnané, uznání si zasloužil celý tým,“ bránil se bojovník s číslem 69, který k vydřené výhře v domácí rozlučce přispěl rozhodujícím gólem a předtím asistencí.

Misi u indiánů začal Duda stylově. Pohlavkem mladému slávistovi Růžičkovi místo pozápasového podání ruky. Jenže pak až překvapivě disciplinovaný borec ukazoval jen přednosti.

Během 25 zápasů také Duda nastřílel 16 gólů a na dalších 13 přihrál. Byl vzpruhou pro tým bojující se sankčním odečtem 19 bodů.

Byl závěr nedělního duelu ve znamení loučení pro vás hodně emotivní?
Je to nádhera, když vám tleská osm tisíc lidí. Jsem jim za to vděčný, ale něco končí a něco jiného zase začíná. Mrzí mě, že odcházím, ale tak to bylo předem dané.

Proti Pardubicím jste dlouho tahali za kratší konec.
Nehráli jsme dobře, Pardubice byly lepším celkem. Horčička nás ale podržel a nám se utkání podařilo ještě otočit. Ani mně to příliš nešlo, chyběl mi pohyb a celý to za mě musel odtáhnout Martin Straka.

Bylo vidět, jak moc byste chtěl přispět k výhře Plzně.
Pořád jsem věřil, že ta šance přijde a v závěru to vyšlo. Martin Heřman mi dal puk do jízdy po levém křídle. Z kruhu jsem to zkusil napálit gólmanovi mezi betony a se štěstím z toho byl třetí gól.

Takže jste spokojený?
Já beru hlavně to vítězství. Něco jiného by bylo, pokud by nás ten gól třeba už postrčil do play off, takhle jsou cenné hlavně tři body.

Vybavíte si ještě, jak došlo k vašemu přesunu mezi indiány?
Nejprve to vypadalo, že půjdu do druhé švýcarské ligy, potom se ale ozvala Plzeň, a to mě chytlo. Už před lety jsem tu poprvé nakoukl do velkého hokeje, a to pro mě pořád hodně znamená.

Neměl jste obavy, že mužstvo zasažené nespravedlivě drsným trestem se z té křivdy už nevzpamatuje?
Ani ne. Když jsem po odečtu bodů přišel, tak ubýval počet zápasů, bodové manko se však nijak nezmenšovalo. Přesto se mužstvo nesložilo. Má neuvěřitelnou vnitřní sílu, trenérem počínaje a fanoušky konče, a já před ním smekám.

Potvrdil vám právě končící záskok, že stále můžete patřit k extraligové elitě?
To, že hokej umím, jsem věděl i předtím. Ale k tomu, aby to hráč mohl ukázat, potřebuje dobrý tým, důvěru trenéra a spoluhráče, se kterými si rozumí. Tohle vše jsem v Plzni našel.