Šikovný centr, který je členem reprezentačního výběru U16, patří k nejproduktivnějším hráčům ve své věkové kategorii. V dorostu nastřádal, přestože odehrál oproti svým spoluhráčům pouze třináct utkání, již 22 kanadských bodů.

Kde jste začínal s hokejem a jak se vyvíjela prozatím vaše kariéra?
S hokejem jsem začínal v Plzni na brusličce, kam mě přivedl táta ve čtyřech letech. Jsem proto u Indiánů prozatím celou kariéru.

Byl hokej pro vás prvotní volba, nebo jste v mládí zkoušel i jiné sporty?
Jako každý malý kluk jsem zkoušel hodně sportů. Hrál jsem třeba fotbal, tenis nebo ping pong. Ale bylo to spíš doplňkové. Už od mala jsem chtěl hrát hokej jako táta. Hokej byl proto pro mě vždy jasná volba.

Aktuálně v patnácti letech nastupujete i v kategorii juniorů. Jaké to je se střetávat občas i s hráči o čtyři roky staršími?
Jsem moc rád, že dostávám takovou příležitost a získávám cenné zkušenosti . Je to velmi náročné. Kluci jsou mnohem vyspělejší, silnější i větší.

Odehráno máte celkově něco přes třicet zápasů. Je znát, že máte větší zápřah?
Znát to trochu je na konci týdne. Musím vždy pořádně zregenerovat, abych byl připravený na další utkání. Jsem rád, že můžu hrát více zápasů. Každý mě může posunout o kousek dál.

Jak vůbec je velký skok mezi dorostem a juniorkou?
Skok je to obrovský. Musím hrát chytře a být stále ve střehu, aby nepřišla nějaká rána.

V létě došlo ke zeštíhlení mládežnických kategorií, kdy zbyli junioři a dorostenci. Přineslo to podle vás nějakou změnu v kvalitě jednotlivých soutěží?
Co se týče kvality, příliš mnoho změn to podle mě nepřineslo. Za juniory hrají většinou hráči ročníků 2000 a 2001. Rozdíl je tedy ten, že pro ročník 2002 není skoro žádné místo. Hůře se proto prosazují.
Před letošní sezonou opustila plzeňské juniory hned čtveřice hráčů, která se rozhodla dostat se do dospělého hokeje přes zahraničí. Přemýšlel jste někdy o tom, zda nezkusíte se prodrat do dospělého hokeje skrze jinou než českou cestu?
Přemýšlel, ale dokud budu dostávat v Plzni velký prostor, není důvod odcházet někam pryč. Ve svém věku bych se bál být celý rok bez rodiny a problémem by byla zpočátku určitě i řeč (smích).

Jste členem reprezentačního výběru U16. Co znamená pro vás reprezentovat?
Jsem hrdý na to, že můžu reprezentovat svojí republiku. Je skvělý pocit stát na modré čáře a poslouchat naší hymnu.

Vzpomenete si ještě na první utkání v reprezentaci?
Moje první utkání bylo letos v srpnu proti Slovensku . Byl jsem nervózní dvojnásob, protože jsem dostal důvěru a byl jsem kapitán. Vzpomínám na to velmi rád. Měl jsem spoustu šancí, dokonce jsem jel i trestné střílení, ale neproměnil jsem ho (úsměv).

Máte nějaký hokejový vzor?
Líbí se mi, jak hraje Jan Kovář a Dominik Kubalík. Honza je výborný na buly, což jako centr sleduji, má skvělou nahrávku a čtení hry. Kubalda má naopak výborné bruslení, skvělé zakončení a je přímočarý směrem k brance.

Sledujete českou reprezentaci na Mistrovství světa U20, které se letos koná v Kanadě?
Sleduji každé utkání českého týmu. Myslím si, že jako tým nehrajeme úplně špatně. Hodně se trápíme v koncovce . Z hráčů mě osobně překvapily výkony plzeňského obránce Davida Kvasničky.

Dodržujete nějaké rituály před utkáními?
Mám nějaké rituály, ale nerad bych je prozrazoval (úsměv).

Jaký je váš hokejový sen?
Chtěl bych si v budoucnu zahrát za plzeňský A tým.