Ve Stavangeru byl Jiří Ronzani k ruce týmu plzeňské Škodovky. Tlumočil do norštiny, pomáhal s řešením problémů hokejistů před vstupem do Ligy mistrů. Česky mluvil plynně, jako by z rodné Prahy odjel včera, a nikoliv před pětatřiceti lety.

I souboj v hale stavangerských Oilers sledoval štíhlý energický muž spolu s Čechy, jenže v duchu fandil místním. „Doma jsem ve Stavangeru a k hokeji tu mám blízko. Vyhrál ale lepší tým," připustil Ronzani poté, co Indiáni porazili Olejáře 3:0.

Jak jste se ocitl v Norsku?
Přjeli jsme sem v roce 1981 s rodiči a s mladší sestrou na dovolenou. Alespoň jsem si to v ten moment myslel. Do Norska jsme cestovali autem. Prohlídka na české hranici trvala čtyři hodiny a teprve později jsem pochopil, proč byli rodiče tak zpocení. V Norsku nám totiž oznámili, že emigrujeme a domů se už nevrátíme.

Norsko bylo cílem vaší rodiny?
Původně ne. Rodiče chtěli pokračovat dál do Ameriky, kde má máma bráchu. Nakonec se to ale semlelo tak, že jsme zůstali a já toho nelituju. Norsko je krásná pohodová země.

Od začátku to asi neplatilo. Jak složité bylo pro čtrnáctiletého kluka zůstat v cizině bez kamarádů a znalosti řeči?
Lehké ne, ale měl jsem štěstí, že jsem se tehdy věnoval judu a byl jsem docela dobrej. No a ve Stavangeru byl silný judistický klub. Vzali mě a při sportu jsem překlenul nejhorší období.

Za jak dlouho jste se naučil norsky?
Ségra, které bylo tenkrát sedm, to zvládla za půl roku. Mně to trvalo podstatně déle – pět šest roků a i po pětatřiceti letech mám stále cizí přízvuk.

Zato vaše čeština je skvělá…
Děkuji. A to si ji udržuji prakticky jen po telefonu, protože otec se vrátil zpátky do Česka a máma žije se ségrou v Americe. A se ženou a dětmi mluvím jen norsky.

Jak často se dostanete do rodné země?
Naposledy jsem tam byl před dvěma lety na pohřbu otce. To byl hodně smutný návrat. Bohužel.

Město StavangerStavanger, ležící na jihozápadě Norska u Severního moře, byl založen roku 1125. Velký rozvoj město zažívá od roku 1969, kdy byla v Severním moři nalezena ropa. Správní centrum provincie Rogaland je se 130 tisíci obyvateli čtvrtým největším městem Norska. Panuje tu mírné oceanické podnebí a průměrné teploty v roce jsou nad nulou. Zástavbu tvoří typické severské dřevené domky, a to i v historické části. Jen na okrajích města jsou moderní panelové domy. Město s přístavem a letištěm u tří jezer je tak značně rozlehlé. Jezero Breiavatnet leží přímo v centru. Jednotlivé městské části spojují perfektní silnice a cyklostezky, po nichž se pohybují cyklisté i běžci. Na ulicích je čisto, odhozené nedopalky cigaret ani žvýkačky tu nevidíte. Nedílnou součástí života města je sport. Fotbalový Viking Stavanger hraje nejvyšší norskou ligu a hokejisté Oilers jsou šestinásobnými šampiony země, z čehož pět titulů vybojovali v minulých pěti sezonách. Pro našince je tu ale draho. Jen pro ilustraci půl litru piva stojí v baru od 80 norských korun výš (pro přepočet na české koruny je třeba násobit třikrát). Třicet norských korun dáte za půl litr vody a k tomu tři norské koruny jako poplatek za recyklaci plastové lahve. Okolní krajina s blízkými fjordy je ale nádherná.

Co hned po revoluci v roce 1989, netáhlo vás to zpátky domů?
Revoluce proběhla v listopadu, hned na jaře jsme se jeli podívat do Prahy, ale že bychom se chtěli vrátit natrvalo, to ne. Domov, rodinu mám v Norsku.

Co vás pojí s hokejem ve Stavangeru?
Hokej mám rád a znám se s šéfem klubu. Jsme sousedé, a když do Stavangeru přijede český nebo slovenský tým, tak mě požádá o pomoc a já rád vyhovím. Jinak pracuji jako zdravotní bratr v místní nemocnici na psychiatrii.

Říkáte, že Norsko je pohodová země, ale nechybí vám tu české hospůdky, posezení u piva?
V Norsku je svým způsobem prohibice, ale protože jsem sem přijel ve čtrnácti letech a neznal jsem půvab českých hospod, tak mně to neschází.

Jak se žije běžnému člověku v Norsku?
S Českem nemohu srovnávat, ale vím, že spousta Čechů si jezdí do Norska vydělat peníze. Jet sem za výdělkem, to asi jde, ale žít tady není pro cizince lehké. Třeba můj táta si ani za dvacet let nezvykl a raději se vrátil do Čech. Norové jsou vstřícní, pozvou vás, pohostí a jsou milí, ale tím to končí. Ale je tu neuvěřitelně nádherná krajina, moře, fjordy a hory, které vás okouzlí. I po těch letech jezdíme s rodinou každý víkend někam do hor a stále je to krása.

Platí, že v Norsku je draho 
i pro Nora?
Jak co. Průměrný plat je zhruba osmadvacet tisíc norských korun, z čehož asi třicet, pětatřicet procent seberou daně. Je tu drahé bydlení a auta, ale když má člověk práci, tak je celkem 
v pohodě.

Přijedete s Oilers počátkem září na odvetu do Plzně?
Ne, i když bych jel rád. Ale práce mi nedovolí vyrazit na tak dlouhý výlet.