V devětadvaceti letech se zkušený forvard rozhodl pro změnu a upsal se Plzni.

„Prostě jsme se v Liberci nějak nedohodli a řekli jsme si, že rozchod bude ku prospěchu obou stran,“ vysvětloval Bulíř, který by Škodovce měl pomoci zacelit místo po špílmachrovi Milanu Gulašovi.

Co vás přitáhlo na západ Čech?

Nabídka Plzně mě hodně zaujala, měla hodně pro. A přitáhlo mě i to, co jsem slyšel od jiných kluků, kteří chválili, jak organizace funguje. Je tu sice mladý tým, ale věřím, že nadcházející sezona by mohla být dobrá.

Zatím jste do plzeňské arény jezdil coby soupeř. Je to nyní jiné, když jste domácí?

Pro mě je to úplně něco nového, protože poprvé budu v extralize hrát jinde než v Liberci. Nové je prostředí, zázemí a ještě úplně nevím, co od toho čekat. To se naplno ukáže, teprve až se začne hrát, ale je to nějaká výzva a já se na ni těším.

Minimálně fanoušci by k vám mohli být přátelštější než v časech, kdy jste oblékal liberecký dres.

Já doufám, protože pro hosty to bylo v Plzni vždycky peklo. Fanoušci, vytvářející v hledišti bouřlivou a pro soupeře nepříjemnou atmosféru, byli dalším hráčem Škodovky. Nejezdili jsme sem rádi. Teď ale hraju za Plzeň, tak snad budou shovívavější (úsměv).

Jaká byla Škodovka coby soupeř?

Vždycky bruslivá, agresivní. Co si pamatuju, tak Plzeň nikdy nezalézala do obrany, vždy chtěla hrát hokej, tlačila na soupeře. Takže nic jednoduchého a věřím, že to tak zůstane.

Máte na zápasy v Plzni nějakou konkrétní vzpomínku, ať už negativní, nebo příjemnou?

No, jednou jsme tady dostali hrozně gólů, už ani nevím přesně kolik (Plzeň v sezoně 2011/12 porazila Liberec doma 10:4). To si stále vybavuju. Liberec trénoval Jirka Kalous a já byl ještě mladej hráč. Padal nám tam gól za gólem a ten hroznej pocit umocňovala znělka, která se pouští při vstřelené brance Škodovky. V bráně byl tehdy Tomáš Vošvrda. Když inkasoval snad šestý sedmý gól, tak se rozjel ke střídačce, že bude střídat, ale trenéři s Markem Pincem ho poslali zase zpátky. Takže si to musel vyžrat až do konce.

Teď byste si mohl znělku oslavující góly Škodovky užívat.

Jo, teď bych jí mohl přijít na chuť (úsměv).

Góly se od vás budou čekat. Jste připravený být jedním z lídrů, kteří by po Gulašově odchodu měli tým táhnout?

Nebojím se toho a budu rád, pokud bych jedním z lídrů byl, a to jak na ledě, tak v kabině. Pocit z týmu a celého prostředí mám výborný. Doufám, že se to přenese i na led a do sezony. S tím, že stát by to mělo na nás starších.

Na úvodním tréninku jste nastupoval v útoku s Tomášem Mertlem, kde předtím operoval Milan Gulaš. Jak to vnímáte?

To bych nějak nerozebíral. Jsme teprve na začátku finální fáze přípravy a sestava se bude ještě různě měnit.

Stihl jste se v novém působišti zabydlet?

Ano. Záhy se mi ozval Honza Kovář, jestli nebudu chtít nějaký byt, co má volný. Takže jsme to s manželkou vzali a stihli jsme se přestěhovat ještě do začátku přípravy na ledě.

Na ledě trénujete se Škodovkou od pondělí. Což je asi po týdnech přípravy na suchu úleva…

Jasně že na led se každý hokejista těší. Sice víme, že příprava na suchu je nutná, ale táhne se to, dělají se věci, které vás tolik nebaví, takže vítáme, že je to už za námi a jsme zpátky na ledě. A je to hned jiná radost.

Bylo to poprvé od konce minulé sezony, co jste se zase obul do bruslí?

Ne. Předtím jsem trénoval v Liberci s partou kluků, kteří hrají někde jinde, jako nyní já. Šlo o patnáct dvacet lidí a párkrát jsme na ledě byli. Bylo fajn se zase sklouznout a trošku si připomenout led (úsměv).