Zvolil střelu, ale gólman hostů Jakub Kovář vytasil proti letícímu puku lapačku. Hlediště ztichlo, aby vzápětí propuklo v bouřlivý řev.

Kotouč se z brankářovy výstroje vykulil za čáru a také nadějného útočníka ovládla euforie. Mladší z bratří Kubalíků (starší Tomáš bojuje v NHL za Columbus) dal první a důležitý gól mezi chlapy.

Kdy vám došlo, že jste nájezd proměnil?
Až když se začali radovat diváci. Předtím jsem se na branku raději ani nedíval.

Nebyl jste si jistý, že padne gól?
Vůbec. Zdálo se, že Kuba Kovář ránu chytil.

Co vás přimělo zakončit akci střelou?
Pořád jsem přemýšlel, co udělám. Nakonec jsem raději vystřelil, protože se mi trochu třásly ruce.

Tolik na vás za stavu 3:2 doléhala tíha zodpovědnosti?
V tu chvíli mi ani nedocházelo, že může jít o zlomový moment zápasu.

Tak z čeho jste byl nervózní?
Z diváků v hledišti. Šest tisíc lidí se jen na mě koukalo poprvé v životě.

Radili vám před exekucí zkušenější spoluhráči?
Jo. Ze střídačky na mě křičeli , ať dám gól. Povedlo se, ale stáli při mně všichni svatí.

Kam si vystavíte puk, kterým jste premiérové trefy dosáhl?
Někam, kde bude hodně vidět. Také proto, že na střídačku mi kotouč přivezl kapitán Martin Straka. To mě dojalo, takže skápla i nějaká ta slzička.