Nesmlouvavý bojovník ve třetím utkání semifinále proti Slavii odehrál 700. zápas na extraligové scéně.

„Je to už sice nějaké číslo, vážím si ho, ale individuální statistiky jdou nyní stranou," prohlašuje třiatřicetiletý forvard, který většinu své kariéry odehrál právě v Plzni.

Začíná boj o titul. Co tahle věta ve vás vyvolává?
Pocity jsou nádherný. Cítím obrovskou radost a po těch letech, co jsme se o finále marně pokoušeli, i obrovské zadostiučinění. Zahrát si s Plzní o titul, to jsem si vždycky přál a teď jdeme na to.

Jaké to je o něco dlouho usilovat a konečně uspět?
Těžko k tomu něco říkat. Já sice většinou mluvím hodně, ale teď mi slova chybí. Těsně po šestém utkání se Slavií jsem byl naměkko. I nějaká slza skápla. Snad poprvé v kariéře. Jsou to úžasné chvíle. Plzeň žije hokejem. A kdyby hala pojala dvacet tisíc lidí, tak by bylo stejně vyprodáno. Ale play-off ještě není u konce.

K vyřazení Slavie jste v šestém duelu přispěl nahrávkou na gól elitního plzeňského střelce Jana Kováře. Povzbudilo vás to?
Nutno říci, že obě série, jak s Litvínovem, tak potom se Slavií, odmakal celý tým. Každý, kdo naskočil, odvedl maximum. Ale když se k tahounům, jako je Kovy, přidá kdokoliv další, je to pro mužstvo dobré a pro daného hráče i vzpruha.

Připomínáte si, že k vrcholu sice zbývá zdolat poslední výšvih, poslední překážku, ale hodně náročnou?
Jasně. Hrát finále je pecka, ale je šílený, když už jste tak blízko, být tím poraženým. To nechceme.

Bude složité po šesti dramatických soubojích se Slavií a následné úlevě z postupu se znovu vyburcovat k maximálnímu výkonu?
Nejde jen o to hrát dál nadoraz, ale zároveň to nepřehnat. Být nažhavení, ale ne přemotivovaní. Pro mě to třeba znamená dohrát soupeře, ale nepřidat nic navíc. Držet se své cesty, která je občas velmi tenká. Chce to i dobře jíst, spát a vůbec se o sebe starat.

Jak byste charakterizoval Zlín jako soupeře?
Jde o nepříjemného protivníka. Ne nadarmo Zlín vyhrál základní část. Tým tvoří dobře složený mix většinou tamních srdcařů, bojovníků. Čeká nás náročná a nejspíš dlouhá série soubojů na krev.

Vy jste zažil i časy, kdy mezi Plzní a Zlínem vládla v extralize velká nevraživost. Zvlášť poté, co tehdy gólman Murín zabránil gólu úmyslným posunutím branky.
Na ledě jsme si nic nedarovali, to je fakt, ale po utkání jsme byli schopni se vzájemně bavit. Víc asi všechno prožívali fanoušci. A pamatuju si, že při zápasech Zlína v Plzni to tehdy od diváků schytal „posunovač" Murín s trenérem Bokrošem. A i když vypjaté budou také nynější souboje, podle mého uspěje ten, kdo bude mít méně vyloučených.

Zatímco loni ve čtvrtfinále jste Berany vyřadili, v roce 2004 jste si na Zlínu v semifinále vylámali zuby. Vzpomínáte?
Aby ne. Předtím jsme senzačně vyřadili vítěze základní části Pardubice, ale měli jsme řadu zraněných a na Zlín jsme šli značně oslabeni. Jeden zápas jsme odehráli dokonce jen ve dvanácti lidech, a to ještě Mates (útočník Radek Matějovský) nastoupil jako obránce. Zlínští byli lepší a na zápasy vyhráli 4:1. To je však minulost.

Takže nelze říci, že se ve finále utkáte s nejméně oblíbeným soupeřem?
To nechám bez komentáře.