Po překonání zranění kolena sice zkušený 28letý bek trénuje stále s určitým omezením, ale zvýšenou fyzickou zátěž vítá. „Noha drží a zdá se, že vše běží, jak má,“ sdělil optimisticky naladěný zadák.

K zranění jste přišel v závěru základní části v zápase s Vítkovicemi, kdy vám po souboji u mantinelu spadl na nohu soupeř a nyní spoluhráč Jan Schleiss.

Je to tak. A navíc Šlajsu po návratu z Vítkovic posadili v kabině vedle mě. Ještě mu to osladím (úsměv). Ne, vážně. Už jsme to spolu rozebírali. Bylo to nezaviněné.

Jaká omezení vás ještě brzdí?

Po operaci jsem byl sedm týdnů úplně bez zátěže a teď se do toho zase pomalu dostávám. A věřím doktorům, že to takhle dobře půjde i dál.

Před zraněním jste měl skvělou formu, možná reprezentační. To, co pak přišlo, asi příjemné nebylo…

Jasně. Vždyť mi utekla hlavní část sezony. Co se dá dělat. Nezbývá než se připravit na tu další.

Šlo o vaše nejvážnější zranění v kariéře?

Asi ano.

Měl jste chuť se ještě potom dívat na vrcholící boje v hokejové extralize?

Některé zápasy jsem viděl, nejvíc mě bavila asi série Liberec – Sparta, ale nějak zvlášť jsem to s díváním na hokej nepřeháněl.

Krátkou a pro Škodovku neúspěšnou sérii v předkole s Olomoucí jste sledoval?

Tu jsem viděl. Nevyšlo nám to, Olomouc byla lepší a zasloužila si postoupit.

Co říkáte na nový tým, který se v Plzni skládá?

Spousta hráčů nám ještě chybí, ale já to vidím dobře. Věřím, že posily budou posilami a týmu pomůžou.

Na to, že se vyměnila téměř půlka mužstva, to berete s velkým nadhledem.

Nejsme jediným týmem v extralize, který takovou obměnou prošel. Musíme věřit, že si vše sedne a budeme podávat dobré výkony.

Je odchod Milana Gulaše výzvou i pro vás, který patří ve Škodovce k těm zkušeným?

Asi se mě to také týká, ale i dalších hráčů, kteří do toho díky svým zkušenostem podobně dorostli.

Volné je i kapitánské céčko…

Céčko, áčko, to vůbec neřeším. Nikdy jsem si na tom nezakládal a ani teď to není otázka na mě.