Jako v případě Jiřího Kučery ve Vídni roku 1996, kde neúnavný dříč a tahoun reprezentace zpečetil triumf 4:2 ve finálové řeži s Kanadou. Posledním gólem mistrovství dokonal jízdu na světový trůn. Česko slavilo po 11 letech.

„Jsou to krásné vzpomínky. Vždycky když se něco velkého vyhraje, tak je to pěkné. Ne, že bych tím stále žil, ale zrovna v téhle nelehké době jsem si Vídeň připomněl,“ říká Kučera. V televizi totiž běžely záznamy jak semifinále s Američany, tak potom finálového zápasu s Kanadou. „Po těch letech jsem si zase všechno oživil a koukal, jak se hokej od té doby změnil. Neskutečně zrychlil, ubylo faulů holí,“ konstatuje bývalý excelentní útočník, bruslař se šikovnýma rukama, a nyní trenér.

Kluk z Dolců u Přeštic hokejově vyrostl v plzeňské Škodovce. Do reprezentace se odpíchl už na vojně v Dukle Jihlava a startoval na osmi světových šampionátech. Poprvé v roce 1987 rovněž ve Vídni, kde se potkal v národním mužstvu s jinou plzeňskou ikonou Františkem Černým. Zatímco pro Černého reprezentační kariéra končila, před Kučerou se otvírala. A hned ziskem bronzu, který oceňovaný centr následně přidal do sbírky ještě třikrát.

A ve Vídni před 24 lety se dočkal zlatého triumfu. „Byla to vůbec povedená sezona. S Luleou jsme vyhráli poprvé v historii švédský titul a zlato jsem bral i s nároďákem. Všechno se sešlo. Válela hlavně kladenská trojka Vejvoda, Patera, Procházka a v brance Eda Turek,“ zavzpomínal člen Síně slávy českého hokeje, který v reprezentaci odehrál 191 zápasů a nastřílel 46 branek.

Na vítězství českých barev ve Vídni se Kučera podílel v sedmi zápasech hned pěti góly. Ten nejslavnější si schoval na finále s Kanadou.

Za stavu 2:2 se sice zdálo, že neúprosná bitva spěje k prodloužení, jenže 19 sekund před sirénou skóroval Martin Procházka a v čase 59:54 při kanadské power-play přišla Kučerova chvíle.

„Robert Lang zachytil rozehrávku soupeře a puk postrčil do útočné třetiny. Já ho dojel a z vrcholu levého kruhu jsem osamocený střílel do prázdné brány,“ popisuje Kučera zlatou tečku. „Důležitý byl už Martinův gól a hlavně famózní Eda Turek. Kanaďané měli daleko víc šancí. Jen jejich největší hvězda Paul Karyia měl snad čtyři nájezdy, ale Eda ho vychytal. Držel nás jako Hašánek kluky v Naganu,“ konstatoval Kučera.

A věří, že český hokej se dočká vbrzku nějaké další medaile. „Příští rok by to už mohlo vyjít. Stráča (Martin Straka) se Špáďou (Jaroslav Špaček) jsou velké osobnosti a kromě respektu vnesou do nároďáku i patřičnou pohodu,“ míní Jiří Kučera.