„Já to nějak zvlášť neberu, pořád je to jen nějaké číslo,“ usmívá se člen známé hokejové rodiny, který s mladším a slavnějším bratrem Martinem patřil k úspěšné generaci borců v modrobílých dresech.

„Za normálních okolností by mě čekala dlouhá šňůra oslav, doma s rodinou, ve vsi, kde s bráchou žijeme, na zimáku v Plzni i v Klatovech. Takhle je vše kvůli covidu utlumené, ale až se situace uvolní, tak to chci dohnat,“ hlásí hokejový srdcař.

Věk si sice nepřipouští, ale uznává, že na ledě i na střídačce toho prožil už hodně. „Ve Škodovce jsem od žáků a jako trenér jsem ve spojení s klubem taky deset let,“ připomíná Michal.

Bratry Michala a Martina (zleva) pojí silné pouto i láska k hokeji.Bratry Michala a Martina (zleva) pojí silné pouto i láska k hokeji.Zdroj: ČTK

Coby asistent trenéra se podílel na zisku historického titulu (2013) a bronzu (2012), k tomu jako hlavní kouč pak přidal bronz (2016). A úspěšný byl poté i u mládeže, kde se starším dorostem bral zlato a bronz.

„Ze současných hráčů Škodovky u toho byli třeba Pour, Kvasnička, Lang nebo Mužík, který je nyní ve Švédsku,“ říká Straka.

I když má ambice se jednou vrátit do extraligy, poslední tři roky diriguje druholigové Klatovy, farmu Plzně.

„První sezonu jsme v play-off vypadli s Kolínem, což je v soutěži elitní klub. Loni nás zase zastavil covid ve chvíli, kdy jsme v sérii s Kobrou vedli 2:1 a zdálo se, že bychom je mohli konečně šmiknout. A v nynější sezoně se odehrálo jen šest kol a my jsme s 12 body vedli, byť neúplnou, tabulku skupiny,“ ohlíží se Straka, ale nějaká pozitiva i tak nachází.

„Alespoň jsme v Klatovech probudili Filipa Přikryla, kterého nikdo nechtěl a nakonec se prosadil do extraligy a zahrál si i na mistrovství světa dvacítek. Pobyt u nás prospěl i Martinu Langovi. Byl špatný, ale uvědomil si to a šampionát dvacetiletých sehrál výborně,“ oceňuje Michal Straka.

V nejvyšší české a československé soutěži zvládl podle statistik webu hokej.cz 627 zápasů, v nichž si připsal 126 gólů a 242 asistencí. S Plzní si sáhl na bronz (2000) a na stříbro (1992) a právě spanilou jízdu Škodovky tehdy ještě federální extraligou až do finále se slovenským Trenčínem má v paměti hodně vrytou.

Aktuálně Michal Straka trénuje druholigový tým HC Klatovy, což je farma Plzně.Aktuálně Michal Straka trénuje druholigový tým HC Klatovy, což je farma Plzně.Zdroj: hc-klatovy.cz

„Přišel jsem z vojny, bylo mi dvacet a tým v sestavě s bráchou, Kampfem, Volákem, Kořínkem a dalšími, vzadu s Řízkem (Řezníčkem), Vlčákem (Vlčkem), s Pejchim (Pejcharem) v bráně šlapal,“ vybavuje si.

„Zrovna nedávno jsme na ty zápasy koukali. Hokej úplně někde jinde, děly se hrozný fauly, dneska by za to padaly stopky, ale zimáky byly natřískané a hrálo se v neskutečné atmosféře,“ připomíná Straka největší úspěch Škodovky od konce padesátých let.

V útoku s bratrem Martinem se v extralize sešel až v sezoně 1994/95 během výluky NHL, kdy jim levé křídlo hrál Jaroslav Kreuzmann. Fandové ale invenci šikovného centra oceňovali i v lajnách Vostřák, Straka, Navrátil (97/98) nebo Vostřák, Straka, Sedlák (99/00).

Extraligu si Michal Straka zahrál ještě v Liberci, Znojmě a v Karlových Varech. Po vzoru bratra zkoušel štěstí v zámoří, ligu okusil na Slovensku a ve Finsku a prosadil se i do národního týmu.

Dokonce se schylovalo k jeho premiéře v ruské KHL.

V týmu CSKA Moskva trénoval pod věhlasným Viktorem Tichonovem. „Už jen být v kabině, kterou předtím prošli borci jako Charlamov, Larionov a další, bylo úžasný. V dvoufázových trénincích jsme trpěli. Jeli jsme kruhové tréninky, patnáct opakování na stanovišti a hurá dál. Na led jsem chodil v lajně s mladým Mozjakinem, pozdější hvězdou. A i když to nakonec kvůli problémům se zády neklaplo, tak jsem z toho těžil a po návratu domů jsem v Liberci odehrál výbornou sezonu,“ tvrdí Michal Straka, jehož hokejové srdce dál tluče pro Plzeň. „To pouto je silné. Ještě víc od momentu, co brácha po návratu z NHL klub převzal,“ říká.