Byly to krásné tři roky, říká hokejový gólman Frodl na odchodu

Držel tým.

Úspěšností zákroků, ale i povahou si mrštný mladík s rezavou kšticí získal přízeň fanoušků. Jenže teď se Frodl rozhodl pro ostrý střih a Plzeň opouští.

„Nebylo to lehké rozhodnutí. Není snadné opustit místo, kde to člověk má rád, kde má už i nějakou pozici. Ale chci zkusit novou štaci, další odrazový můstek do kariéry,“ vysvětloval 24letý gólman.

Prohra 1:2 v Olomouci zpečetila vyřazení Škody z play-off už v předkole. Takhle jste si loučení asi nepředstavoval?

To vůbec. Pro lidi to byl asi šok, ale pro nás šílené zklamání. Sice jsme věděli, že to bude strašně těžká série, ale určitě jsme nebyli nastavení tak, že bychom měli skončit a ještě tak jasným výsledkem 0:3 na zápasy.

Proč to v soubojích s Hanáky vzalo tak rychlý konec?

Prostě se to stalo, sešla se spousta faktorů. Olomouc hrála výborně a my jsme na to nenašli recept. Hodně napověděl už první zápas. Šli do vedení a my měli v první třetině snad pět vyloučení. Tím jsme je dostali nejen do prvního zápasu, ale do celé série. I s odstupem dvou týdnů se mi to špatně hodnotí a těžko na to vzpomínám. Hokejista nechce mít v půlce března volno… Pro plno kluků, protože jsme měli dost mladý tým, to ale bude ponaučení do další kariéry. I pro mě. Moc jsme si nepřipouštěli, že bychom mohli skončit, ale stalo se.

S takovým výkonem budeme z play-off rychle vyřazeni, ví Šmíd

Neskončila jen sezona, ale i vaše angažmá mezi Indiány. Co vám po posledním zápase běželo hlavou?

Nejvíc obrovské zklamání, ale zároveň ty tři nádherné roky, které jsem v Plzni prožil. Všichni lidi, které jsem tady poznal, město. Takže velká křeč, smutek, i slzičky byly… Věděl jsem, že teď je to na nějakou dobu poslední zápas. Doufám, že ne úplně poslední, protože někdy bych se sem rád vrátil, Plzeň mi fakt přirostla k srdci.

Jaká pro vás byla tahle zvláštní sezona, bez diváků a se spoustou zraněných?

O tom, že byla hrozná kvůli téhle době, se bavit nemusíme, to řekne každý. Z hokejového hlediska, když budu hodnotit svoje výkony, což vlastně koresponduje i s výkony celého týmu, tak jsem měl silný začátek. Střed okolo Vánoc nebyl povedený ode mě ani od týmu. Podepsala se na tom marodka, ale konec základní části byl zase super. Vraceli se postupně zranění kluci a mě to začalo už zase trefovat. Jenže v play-off, a to je vizitka celé sezony, to dopadlo katastrofálně.

Chytalo se vám hůř, když jste zároveň řešil budoucnost?

Popravdě, jakýkoliv hráč si to nesnaží připouštět. Ale někde vzadu v hlavě to bylo. Zrovna to vyšlo na období, kdy se nám nedařilo ani jako týmu. Přišla série sedmi osmi zápasů, kdy se prohrálo, z toho čtyřikrát v prodloužení. Bylo to těžké. Do toho začaly v médiích proskakovat otázky, kam půjde Frodl… Takže jsem to nějak vnímal. ale že bych se tím trápil, to zase ne.

Kdo nebo co vás udržovalo v potřebné pohodě?

Měl jsem u sebe super trenéra Pechtu (Rudolfa Pejchara), který mě podporoval. Říkal, že mi věří, vracel mě do brány, což mi obrovsky pomáhalo. Navíc jsme s Dominem (brankářem Dominikem Pavlátem), i Kristiánem Kolářem, co s námi trénoval, měli super partu. Každý den jsem se na tréninky těšil a byla velká sranda. I díky tomu jsem to zvládl.

Konec už po pár kilometrech. Byla to moje chyba, uznal Pech

V jednu chvíli se říkalo, že z Plzně odejdete už během sezony. Šlo jen o fámy?

Znáte to, na každém šprochu bývá pravdy trochu. Něco tam bylo, ale šlo to úplně mimo mě. Se mnou to nikdo neřešil, v tom jsem měl hlavu čistou. To bylo na klubovém managementu a agentech. Ke mně se zprávy dostaly až ve chvíli, kdy už bylo jasné, že se nic neuskuteční.

Vybíral jste z hodně nabídek?

Popravdě jich bylo dost. Postupem času se to začalo redukovat a nakonec jsem volil ze dvou. Ale i tak to bylo těžké rozhodování. Člověk jedná o své budoucnosti a zároveň ví, že ta změna bude zásadní. Musel jsem si dát plusy a mínusy k sobě a pak to nějak rozhodnout.

Škodovka o vás podle sportovního manažera Tomáše Vlasáka ještě zabojovala a zvýšila svou nabídku. Ani to s vámi nehnulo?

Musím říci, že nabídka Plzně byla velmi slušná a určitě mi to zamotalo hlavu. Ale jak jsem říkal, dal jsem si všechno k sobě a převážilo to, že chci zkusit novou štaci, další odrazový můstek do kariéry. Tak jsem se rozhodl, co k tomu ještě dál říct.

Mluví se o tom, že od příští sezony posílíte Pardubice. To asi nemůžete ještě potvrdit? Nebo ano?

Nemůžu nic potvrdit (úsměv). Ale ví se, že zůstávám v extralize.

Stihl jste se se spoluhráči v Plzni rozloučit, nebo to v téhle době ani nešlo?

Nějak jsem se s klukama rozloučil. Něco jsme podnikli, ale nic velkého. Doba je těžká. Sešli jsme se v kabině, navzájem jsme si poděkovali, a popřáli si hodně štěstí. Tři roky tady byla super parta. Pro každého, kdo z Plzně odchází, to není nějaký odchod s radostí.

Měli jsme na to Belgii porazit, hlásil Krmečník po remíze s Belgií

Krach v předkole s Olomoucí, předtím play-off zrušil covid a jen na úvod cinkl bronz. Dalo se v těch třech sezonách získat víc?

Kdybychom měli probírat všechno, co bylo, budu mluvit dlouho. Ale člověka hned napadne můj první rok v Plzni. V semifinále s Třincem jsme vedli 2:0 na zápasy a vypadli v tom sedmém. Z toho asi vytěžit víc šlo. Tím bych to ukončil. Minulost nezměníte.

Každou sezonu se vedle vás objevil jiný parťák. Jak jste s nimi vycházel?

Se všemi jsem měl nadstandartní vztah. Jen s Dimou Milčakovem to bylo zpočátku kvůli jazykové bariéře těžší, ale pak jsme si rychle sedli a byli jsme kamarádi.A podobné to bylo i s Jardou Pavelkou, i když ten bohužel měl sezonu pokaženou zraněními. Ale jsme pořád v kontaktu, píšeme si, voláme. Další super kluk.

A co Dominik Pavlát?

Toho jsem sice neznal, ale od prvních dnů letní přípravy bylo jasné, že to mezi námi bude super. A taky jsme se navzájem skvěle podporovali. Občas možná kluci až koukali, jak jsme si přáli, fandili si. Ta chemie, to není jen nějaká fráze. Když jsem v zápase něco chytil, tak bylo v prázdné hale slyšet, jak Domino křičí, bouchá do mantinelu. Ale všichni tři parťáci byli suproví.

Fanoušky jste nadchl svými zákroky, ale i gymnastickou rozcvičkou během komerčních přestávek. Jak rituál vznikl?

To začalo asi až tady v Plzni, předtím na Slavii si nevzpomínám, že bych to dělal. Komerčka trvá přes minutu, a abych tam jen nestál, tak jsem začal jezdit do rohu a pak z toho vykrystalizovalo tohle. Že se protáhnu, zakloním, vyhodím sníh. Nějak mi to zůstalo, ale o rituál nejde. Občas jsem dojel jen ke střídačce a polil se vodou (úsměv).

Při hlubokém záklonu z kleku udivujete rozsahem pohybu. Jako byste byl z gumy.

No jo, nemám dva metry, tak to musím dohnat někde jinde (smích).

Když jste zmínil trenéra gólmanů Rudu Pejchara, která z jeho rad, zkušeností se vám vryla nejvíc?

Ty jo… Těžko říci. Ale vím, že Pechta je skvělý trenér i chlap. Ty tři roky jsem mu vykal, ale troufnu si říci, že jsme byli kamarádi, i když mezi námi pár let rozdílu je. Měl jsem k němu veliký respekt. Uměl vycítit, když jsem potřeboval od něj něco slyšet. A naopak, kdy mě nechat v klidu. Navíc je to obrovský pohodář

To se ve vypjaté atmosféře hokejových soubojů hodí.

Jasně. Když byla nějaká krize, Pechta byl jeden z mála, kdo měl stále pozitivní náladu, a v kabině ho taky mají všichni rádi. Je to neodmyslitelný člen té rodiny. Plzeň není jen Straka, Špaček, Vlasák, ale i Pejchar. Má výsledky, plno gólmanů pod ním udělalo kariéru, dostalo se do NHL, chytá v extralize, a to není náhoda. Je to dané tím, jaký je člověk, jak naslouchá, vidí gólmanské chyby a umí je i říci.

Dovolená přišla nečekaně brzy. Jak volno trávíte?

Ty dva týdny po vyřazení jsem vyplnil hlavně nicneděláním. Ono se toho dělat moc nedá a ani nebyla nálada. Někdy jsem si otevřel pivo, na které není přes sezonu čas. Ale od úterý (zítřka) se mám hlásit na srazu nároďáku, takže jsem se začal zase trochu hýbat. Ve čtvrtek jsem byl na ledě a projel jsem se na kole, abych do reprezentace nepřišel z fleku a nevypadal jako bulík.

Proč jste před nástupem na reprezentační kemp sáhl zrovna po kole?

Celou zimu jsem si vybíral kolo, gravel, teď jsem ho koupil, a jak se udělalo hezky, tak jsem ho jel s týmovým kustodem Kubou Vaisem otestovat. Udělali jsme okruh okolo Plzně, padesát kilometrů, ale víc to byla kochací jízda než trénink. Bylo hezky, město jsme projeli křížem krážem a po třech letech jsem konečně viděl všechny kouty, které jsem předtím neměl čas poznat.

Už jste přemýšlel o tom, jaké to bude, až do Plzně přijedete poprvé jako soupeř?

Trochu. Hrozně mě potěší, doufám, že už tady budou moci být lidi v hledišti, že mi třeba zatleskají. Že na mě nebudou bučet. Za to budu rád. Ale vím, jak je Plzeň doma neskutečně silná, jak skvělé má začátky. Kolikrát jsme vedli v desáté minutě 3:0 a gólman šel střídat. Tak doufám, že tady ten těžký začátek nějak přežiju. Strašně budu chtít vyhrát, ale moc rád se sem vrátím a zavzpomínám na časy, co jsem tady strávil.