Kliknutím zvětšíteVe čtvrtek už 29letý borec ale zase trénoval v Plzni a chystal se na závěr základní části extraligy. Na souboj v Liberci s tamními Tygry, který začne v pátek v 18.00 hodin. „Čtyři dny jsme slavili a na ledě jsem se docela vytrápil. Ale doufám, že v Liberci to bude zase lepší a vyhrajeme. Boj o čtyřku je vypjatý a je třeba sbírat body,“ prohlásil nejproduktivnější zadák extraligy, který i na české scéně potvrzuje životní formu.
Když skončil zápas o bronz se Švédy vítězstvím Slovenska, byl to váš nejšťastnější okamžik v životě?
Asi ano. Vrchol mé dosavadní kariéry, náramně jsme si to všichni užili a kéž by takových momentů bylo víc.
Váš první pocit, když bylo jasné, že máte medaili?
Euforie. Naskákali jsme na sebe. Docházelo nám všechno postupně. Myslím, že naplno až ve chvíli, kdy jsme se vrátili na Slovensko a viděli lidi, jak zaplnili náměstí. Utkání o bronz jsme samozřejmě oslavili, ale zase jsme byli jen zavření v olympijské vesnici. Těšili jsme se domů, tam to bylo opravdové.
A asi i nezapomenutelné.
Už cesta autobusem na náměstí, kde nás vítalo deset, možná patnáct tisíc lidí – to byly nádherné momenty, které si budu pamatovat do konce života. Škoda že jsme nemohli zůstat v Bratislavě delší čas, ale setkali jsme se s fanoušky a bylo to fajn.
Kdo nejvíc táhl oslavy?
Všichni společně. Možná z toho vyčníval Kelemen z Boleslavi, ten byl neúnavný.
Borovička tekla proudem?
Borovičku jsme neměli. Ale kromě toho tam bylo asi všechno… (smích)
Na předchozí olympiádě jste v prvním utkání srazili Rusy, ale pak jste nepostoupili ze skupiny. Teď jste začali porážkami a končili ziskem medaile. Co vás tak nakoplo?
Asi výhra v utkání s Lotyšskem. Předtím to bylo náročné. Do Číny jsme přilétali na skupiny, potom tam byly nějaké karantény. Myslím, že kompletní tým absolvoval jeden, možná dva tréninky. Nic jsme nestihli nacvičit a šli jsme rovnou do hluboké vody proti Finům a Švédům. Ale jak turnaj postupoval, hra se lepšila a začalo se to převracet na naši stranu.
Chyběl kousek a mohli jste hrát o zlato. Bylo složité skousnout těsnou porážku v semifinále s Finy?
Bylo. Byli jsme smutní, ale hlavu jsme nesložili. Už jak se kluci vraceli z mix zóny do kabiny, tak byli správně namotivovaní na další den. Že to bude naše a že boj o bronz zvládneme. Jsem strašně rád, že jsme měli hlavy nastavené správně a že se to povedlo.
Byla touha po medaili největší hnací silou?
Určitě. I když jsme semifinále s Finskem prohráli, tak jsme neodvedli špatný výkon. A se Švédy jsme se střetli už ve skupině, takže v zápase o bronz jsme věděli, do čeho jdeme. Čeho se vyvarovat. A podařilo se.
Souboj jste odehráli skvěle.
Měl jsem dobrý pocit už od rána. Sice jsme se Švédy ve skupině prohráli, ale turnaj má nějaký vývoj a naše hra se změnila. Cítil jsem, že to může dopadnout dobře. Důležité bylo, že jsme dali první gól, od toho se vše odvíjelo.
A největší přednosti slovenského týmu?
Dravost, bojovnost. Měli jsme mladý tým, a jak jsme porazili Ameriku, tak jsme šli do bojů o medaile a hlad po úspěchu byl ještě větší. Cítili jsme, že je to blízko.
Slovenská jízda olympiádou je spojovaná asi nejvíc s Jurajem Slafkovským. Jde o vycházející hvězdu světového hokeje?
Juraje jsem chválil už po kvalifikaci. Je to geniální hráč na to, že je mu sedmnáct. Je obrovský a je z něho už v tomhle věku chlap. Ukázal to v turnaji a věřím, že se mu bude dařit i nadále. Dostane se do NHL a doufám, že nastartuje skvělou kariéru.
A co trenér Craig Ramsay? V čem tkví jeho kouzlo?
Dával nám klid. On moc nekřičí, spíš povídá, ale vždycky k věci. Říká nám ty správné věci, které mají váhu. Je to i výborný motivátor, to je jeho největší plus.
Co se vám tedy vybaví, když se řekne olympiáda v Pekingu? Bronzový úspěch, nebo i nějaké strasti a problémy?
Nebylo to ideální. Testování, uzavřená olympijská vesnice a podobně. Ale když se povede úspěch, jako teď nám, všichni na olympiádu budeme vzpomínat jen v nejlepším.
Ve chvíli, kdy Češi vypadli z hokejového turnaje, začali fanoušci přát právě Slovákům. Vnímal jste podporu z Česka?
Ano, určitě. Na internetu se toho napsalo spoustu. A když pak Češi odletěli, tak tam ještě zůstali kustodi Peťa Šulan a Zdenda Šmíd. Potkávali jsme se denně a fandili nám.
Stihl jste v Číně sledovat, jak si v extralize vede Plzeň?
Jasně že jsem výsledky sledoval. S Džerkym (lotyšským olympionikem Martinsem Dzierkalsem) jsme se v Pekingu potkali a říkali si, že nás kluci ani nepotřebují, protože se stále vyhrává (úsměv).
Jaké bylo přivítání v kabině po návratu z her?
Hoši mi pogratulovali. Klasika. Žádné šampaňské a konfety (smích).
A už vám agent stihl předat seznam klubů, které se ucházejí o vaše služby pro nadcházející sezony?
Zatím se mi agent neozval, tak uvidíme. Nechávám tomu ale volný průběh a snad se nějaká zajímavá nabídka objeví.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
