Loučil se ziskem bronzu, svou 15. medailí v nejvyšší domácí soutěži. Nezdolný bojovník, tichý vůdce, který se víc než slovy prosazoval výkony na ledě, dosáhl s Indiány také na titul a počet triumfů v extralize tak vytáhl na rekordních osm.

Vítězný pohár předtím zdvíhal se Vsetínem a se Spartou. Další zlato přidal ve finském Oulu a kromě toho má nedostižný rekordman ve sbírce bronz z mistrovství světa. Právě z roku 1997.

Zatímco čeští hokejisté mířili do Finska jako úřadující mistři světa, Kratěna byl na vrcholné akci nováčkem.

Bylo mu dvacet let a se Vsetínem zrovna oslavil své první velké vítězství.

V extralize se mu dařilo.

Ve 49 zápasech si připsal 16 gólů a 19 asistencí, stal se nejužitečnějším hráčem soutěže, zahrál si na mistrovství světa do 20 let a nakonec se dostal i do výběru českého áčka, dirigovaného trenérem Ivanem Hlinkou.

„Tak nějaký čas už uplynul, ale pořád je to příjemné ohlížení,“ říká Ondřej Kratěna. „Jen vím, že první zápas na mistrovství, tuším s Německem, se mi moc nepovedl a vypadl jsem se základu. Ale i když jsem se pak v týmu různě točil, hrál a nehrál, tak to byla skvělá zkušenost,“ zdůrazňuje.

Když má říci, co ho při vzpomínání na šampionát napadne jako první, jmenuje souhru útoku Patera, Procházka, Vůjtek.

„Co předváděli na ledě bylo neskutečný,“ oceňuje i po letech.

A jak si vybavuje neférový závěr zápasu s Kanadou, v němž prohrávající zámořský celek rozpoutal divokou rvačku? „Jasně jsme vedli, a i když bylo zřejmé, že Kanaďani ještě něco zkusí, tak tohle nikdo nečekal. Na Vláďu Vůjtka, autora hattricku, pořádali doslova hon. Šli do něj ve třech, brutálně a každý zákrok hrozil zraněním. Nakonec to taky odnesl otřesem mozku, takže to příjemný zážitek nebyl,“ říká sám hokejový gentleman.

Češi ve zvláštním herním systému skončili ve finálové skupině čtvrtí, což znamenalo boj o bronz s třetím Ruskem. Kratěna ho odehrál v útoku s Dopitou a Žemličkou. „Rusáky jsme předtím v sezoně ani jednou neporazili, ale šlo o medaili a zápas byl od začátku vyrovnaný. Vedli jsme, soupeř však ve třetí třetině vyrovnal, jenže Jirka Dopita to pak před koncem rozhodl. Krásně se na to vzpomíná,“ usmívá se chlapík, který nyní pracuje jako event manager v pražské O2 areně.