V rodných Pardubicích inkasoval jen gól a výrazně přispěl k výhře Indiánů nad Chomutovem.
Bylo to o to těžší, že jste předtím v sezoně převážně kryl záda jedničce Miroslavu Svobodovi?
Pro žádného gólmana není příjemné, když třeba dva měsíce nechytá. I když máte něco za sebou, tak se cítíte jako na začátku kariéry. Já ale roli dvojky beru. Jsem rád, že to Mírovi chytá. A když přijde šance, tak se snažím zaskočit co nejlépe.
Souboj s Piráty pro vás nezačal šťastně. Druhá střelaa hned gól.
A na konci první třetiny přišel druhý smolný gól. Nic ideálního. Navíc v druhé třetině přidal soupeř další dvě branky. Naštěstí kluci ještě zabrali a dokázali to otočit. Zlomili jsme sérii proher. Třetí v řadě by nám už mohla zůstat v hlavě.
Také by se mohl rozplynout náskok v čele tabulky. Jde vám přece o Prezidentský pohár?
Stojíme o něj, vždyť dává výhodu domácího prostředí pro celé play-off. Ve hře je ještě dvanáct bodů, druhý Hradec boj o první místo jen tak nepustí, ale máme to ve svých rukách.
Nedělní zápas rozhodly až nájezdy. Jaký pro vás rozstřel byl?
Párkrát mě to trefilo. Ale vyhráli jsme hlavně díky Milanu Gulašovi, který proměnil tři nájezdy. Druhý bod byl příjemný a důležitý. Třeba jsme tím nastartovali zase nějakou vítěznou sérii.
Před rozhodujícím Gulašovým gólem jste zlikvidoval Vondrkův nájezd. Čekal jste, že stejně jako poprvé bude vyčkávat do poslední chvíle?
Nemám rád, když hráč nejede a vyčkává. Měl jsem instrukce od Pechty (trenér brankářů Rudolf Pejchar), že Vondrka bude střílet pod lapačku. Poprvé mu to vyšlo, podruhé naštěstí moc přemýšlel a já mu pak nějak skočil pod nohy.
