V ligové produktivitě ho navíc nasledují jeho kolegové z elitní řady plzeňského týmu. Spolupráci s Janem Setikovským a Václavem Polívkou si pochvaluje. „Lepí nám to, góly střílíme snad z každé šance. Musím říct, že takovou formu jsme ještě nikdy neměli. Nebudu lhát – kanadské bodování sledujeme. Rozhodující je pro mě ale to, abychom se dostali jako tým mezi nejlepší šestku a postoupili do play-off,“ přeje si kapitán Faschingbauer.

Zápas proti Engineers byl pro něj speciální tím, že v tom předchozím vzájemném zamířil z ledu rovnou do nemocnice po střetu s dvířky střídačky. „Jasně, vzpomněl jsem si. Byl to pro mě velmi nepříjemný moment. Musím říct, že někdy, když jedu kolem střídačky a vidím otevřená vrátka, raději rychle odhazuju puk a couvám pryč. Vzpomínám na to ve špatném i v dobrém, protože kdyby se stalo něco malinko jinak, už bych dneska nehrál,“ přemítá pravé křídlo prvního útoku Akademiků.

Čtyřiadvacetiletý Faschingbauer se tehdy stihl dát bleskově dohromady a pomoci Akademikům v semifinálové – nakonec neúspěšné – bitvě proti Banské Bystrici, do které postoupili Plzeňané právě přes Engineers (tehdy ještě hrající pod názvem Technika Praha).

Akci nazvanou „Plyšáková bouře“, v jejímž rámci proběhlo poslední utkání, si nemůže vynachválit. „Vždycky je to něco naprosto skvělého jak pro hráče, tak pro fanoušky. Nabídli jsme jim výborný hokej, pobavili jsme je.“

Závěrečný mač základní části sehrají Akademici proti Banské Bystrici, aktuálně druhému celku tabulky soutěže, který zatím v tomto ročníku prohrál pouze jedinkrát. Faschingbauer ale přehnaným respektem netrpí. „Musíme vyhrát, nic jiného neberu. Je to můj nejoblíbenější soupeř. Hrají rychlý, agresivní hokej, se kterým se ztotožňuji a moc se mi líbí. Věřím, že dáme nějaké góly, brankář to vzadu zavře a zvítězíme.“