Loučení s Kristiansandem nemohlo být hezčí, říká Jeřábková po triumfu v LM

„Oslavy triumfu v Lize mistryň byly velké. Teď už ale budou rodinné. Konečně přichází měsíc v roce, kdy máme na sebe více časů,“ řekla novinářům Markéta Jeřábková, stojící po boku svého staršího bratra hokejisty Třince Jakuba.

I když během dvouletého působení v Kristiansandu Jeřábková vyhrála dvakrát Ligu mistryň, tak po vypršení dvouleté smlouvy v klubu končí. Odchovankyně plzeňské házené bude hrát za dánský Ikast, s nímž už vloni v prosinci podepsala kontrakt na tři roky.

Jeřábková už má za sebou angažmá v německém týmu Thüringer HC a maďarském Érdu.

Mohlo být loučení s Kristiansandem krásnější?
Nemohlo. Na začátku sezony jsme si daly postupné cíle pro norskou ligu a pohár i na Ligu mistryň. Šly jsme krok za krokem a dospělo to do té největší třešničky na dortu.

Dají se dva triumfy v Lize mistryň porovnat?
Upřímně, minulý rok jsem byla úplný no name (neznámá, pozn. aut.). Nikdo na Jeřábkovou nebyl úplně zvědavý. Ale myslím si, že za ten rok jsem si v nějaké míře mohla vybudovat jméno. Takže se soupeřky na mě připravily. Jinak druhé vítězství je stejně sladké jako to první. Nebo v případě Jany Knedlíkové šesté.

Žiju tím, co je teď a tady, vzkázala z Norska házenkářka Jeřábková

Máte druhý titul z Ligy mistryň. Jak to snáší bratr Jakub?
Naštěstí letos vyhrál extraligu, takže si nemůžeme moc co vyčítat. Je to příjemné, takhle se nám to ještě nepovedlo. Je super, když oba zakončíme sezonu zlatem.

Jste dvojnásobná vítězka Ligy mistryň. Co vás teď motivuje?
Motivací je, abych dělala házenou s nadšením, jakým ji dělám. A aby mě pořád bavila. Pokud by mně toto chybělo, tak to by už byl konec (smích).

Co úspěch s reprezentací?
To by také bylo třeba. Ale to je trochu náročnější oříšek a kapitola sama o sobě. Nicméně chce to, aby něco takového přišlo, protože házená úspěch potřebuje.

Hraje se pod větším tlakem, když víte, že z klubu po sezoně odcházíte?
Do poslední minuty posledního zápasu jsem si neuvědomovala, že je to můj konec s týmem Vipers. Přišlo to na mě až večer po finálovém zápase, když jsme byly s holkami, s kolektivem. To jsem si uvědomila, že je to naposledy. Kristiansand byl tým, s kterým jsme si oboustranně po všech aspektech sedly. To je pak všechno jednodušší, protože všechno funguje a úspěch se dostaví snáz. Že je konec, mi došlo až později, ale i když… Myslím si, že mně to ještě úplně nedochází. Ale samozřejmě že se na nové angažmá těším a čekám na další kroky.

Kdy se zapojíte do přípravy Ikastu?
V polovině července.

Neberu to jako krok zpět, říká házenkářka Jeřábková o přestupu do Ikastu

Sledujete MOL ligu, v níž skončila nadvláda Mostu?
Sleduju a… (chvíli přemýšlí) musím se k tomu nějak vyjádřit (smích). V Mostu mám jedny z nejlepších kamarádek, takže je samozřejmě sleduju. Most je můj další domov, takže bych byla sama proti sobě, kdybych nevěděla nic o místní házené. Myslím si, že Mostu hodně pomohla, ale i uškodila Liga mistryň. To se možná ukázalo ve finálových zápasech. Samozřejmě že Slavie má určitou kvalitu, kterou má Most také. Týmy jsou vyrovnané, ale rozhodla celková únava z náročné sezony Mostu.

Příští týden si při fotbalové exhibici zahrajete s bratrem Jakubem. Jaké to bude?
Když jsme si poprvé volali s Karlem Nocarem, ptala jsem se, jestli jde i bratr. Karel se zeptal, zda ho chci v týmu, odpověděla jsem ano. Protože doma pak nechci něco poslouchat (smích).

Jaký post jste si vybrala?
Bylo mi řečené, že na mě padl útok, z čehož jsem nebyla nadšená. Ale když trochu upravili pravidla, tak se už těším víc.

Fotbalový zápas legend v Plzni podpoří hendikepovaného Nicolase