Jeřábková: Spousta lidí pochybovala, ale já dobře věděla, do čeho jdu

Teď válí v dresu národního týmu, ve středu pomohla třemi góly k výhře nad Finskem (31:21) na úvod kvalifikace o Euro 2024. V neděli čeká české házenkářky zápas v Portugalsku. Ale rozhovor se točil spíš kolem nového angažmá Markéty Jeřábkové.

Mrzely vás názory, že přestup z hvězdného Kristiansandu je krokem zpět?Nechci, aby to vyznělo negativně, ale spousta lidí pochybovala. Divila se, proč to vlastně dělám a že jdu do horšího. A já moc dobře vím, co a proč jsem udělala. Tohle byl další životní krok, který mě v něčem posunul. Pro mě všechno dávalo smysl, mělo to hlavu a patu. O to víc jsem byla ráda, že zápasem s Kristiansandem se to potvrdilo. Že to přesun dolů není. Z historie obou klubů se sice možná může zdát, že jsem šla do horšího, ale zázemí a práce lidí okolo jsou na podobné úrovni.

Potvrdily to i další zápasy v Lize mistryň. Vyhrály jste v Métách i v Bukurešti, doma zlomily i polský Lublin.
Ukázaly jsme, že se s námi musí počítat. Ale po výhře v Métách přišel nevydařený ligový zápas v Kodani, takže určitě není všechno ideální. Sezona bude dlouhá, je to o píli, pracovitosti a vůli udržet si nějakou stabilitu a mít co nejméně výkyvů. Ale jsem ráda, že v Lize mistryň máme takové výsledky. Nejsme pod tlakem. Ale je třeba takové výkony opakovat a udržet je v co nejvyšší kvalitě.

Ještě k utkání s Kristiansandem, jaké bylo setkání s Janou Knedlíkovou, překvapil ji výsledek?Jana už toho má na té nejvyšší úrovni odehráno tolik, že ji jen tak něco nepřekvapí. Potkaly jsme se před utkáním, nejen s ní, ale i s dalšími bývalými spoluhráčkami. Za to jsem byla hrozně ráda, že jsme se viděly a pokecaly.

V Norsku jste musela v těžké konkurenci bojovat o svou pozici v týmu. Je to teď odlišné? Do Dánska jste mířila jako velká posila.
Když jsem před dvěma lety odcházela z Německa do Norska, moje pozice byla určitě jiná, než teď při přesunu do Dánska. Dva roky jsem s Kristiansandem hrála Ligu mistryň, obě sezony byly velice úspěšné. Mé jméno zní po Evropě už trošku jinak… (úsměv) Ale ke všemu přistupuji stále stejně. Nesnažím se mít přehnaná očekávání, vytvářet si nějaký zbytečný tlak. To by mi mohlo víc uškodit než pomoci. Snažím se dělat vždycky maximum, abych byla týmu prospěšná, jak nejvíc to jen jde. S tím jsem šla i do Dánska.

Navíc silnější, odolnější?
Je to určitě jiné než v době, kdy jsem odcházela na své první zahraniční angažmá z Mostu do Maďarska. Jsem starší. Nebylo to nyní tak náročné co se týká odloučení od rodiny, samoty. Nikde to samozřejmě není jednoduché, ale člověk už s hlavou dokáže lépe pracovat. Já mám navíc rodinu a přítele, kteří za mnou stojí a jejich podpora je pro mě neskutečně důležitá.

Pomohlo vám i to, že jste zůstala ve Skandinávii?
Není to moje první změna v házenkářské kariéře, už jsem věděla, do čeho jdu. Začátky v novém prostředí, v novém klubu a v nové zemi nikdy nejsou úplně jednoduché. Ale kdyby všechno v životě mělo jít jako po másle, tak je svět zalitý sluncem, což není. Nicméně stále platí, že Skandinávii mám hrozně ráda, jsem tomuhle kousku světa otevřená. Platilo to v Norsku a platí to i nyní v Dánsku. Lidé jsou tak přátelští, ať v klubu nebo v širším okolí, tím byla aklimatizace jednodušší. Jsem moc ráda, že tady mohu hrát.

Vidíte rozdíly v mentalitě Dánů a Norů?Jsou si podobní. Milí a přátelští. Tím nechci říci, že my Češi nejsme přátelští, ale historie severských národů je od té naší odlišná. Z mého pohledu jsou Norové možná o trošku chladnější. Je to dáno tím, že Norsko je oproti Dánsku obrovská země, ale na počet obyvatel je to obdobné. Což je teď příjemné při cestování na ligové zápasy, do hodiny jste u poloviny soupeřů v soutěži. Nejdelší trip v Dánsku byl v Norsku ten nejkratší. Dánové jsou rádi ve společnosti, mají rádi rodinná setkání, proto jsou obecně o něco otevřenější. Ale nechci jednu zemi vyzdvihnout nad druhou. Obě mají své a jsem ráda, že na severu mohu hrát házenou.

I se svými výkony v Ikastu jste zatím spokojená?
Já to mám tak, že ať je výkon jakýkoliv, vždycky může být lepší i horší. A házená je týmový sport, hodnotím to hlavně jako celek, až pak přijdou na řadu individuality. Nikdy to není na hřišti o jedné hráčce, ale o celém kolektivu. Až když se daří týmu, může se něco povést i jednotlivci.

Tato sezona je pro vás plná výzev. Nový klub v nové zemi, s reprezentací si na přelomu listopadu a prosince zahrajete na mistrovství světa, teď bojujete o Euro. Je to mimořádný rok?
Mít sezonu takhle nabitou jak na klubové, tak na reprezentační scéně, je skvělé a mě osobně to hrozně baví. Zahrajeme si na světovém šampionátu, v kvalifikaci se pokusíme probojovat na další vrcholný turnaj a znovu se zařadit do špičky v Evropě, protože na minulém Euru jsme chyběly. Je to sezona, kterou si každý házenkář a reprezentant přeje. Zápasů bude spousta, člověk se nezastaví.

Do kvalifikace o evropský šampionát jste vstoupily domácí výhrou nad outsiderem z Finska (31:21). Co k tomu říct?Měly jsme dobrý vstup do zápasu, vytvořily jsme si náskok, ale pak přišla spací část. Trošku podcenění, zaváhání v obraně a chyby, na které není náš systém úplně připravený. Jsem ráda, že i přes to polevení máme dva body bez nějaké velké nervozity.

Překvapil vás poměrně neznámý soupeře něčím?
Finsko pro mě sice byla házenkářská neznámá, ale trenéři se nám o informace postarali, měly jsme nějaká videa. Finky nás ničím nepřekvapily, snad jen tím, že se dokázaly vrátit od zápasu. To bych od takového týmu nečekala.

A Portugalsko, které vás čeká teď v neděli?
Portugalky budou nebezpečné, mají kvalitní hráčky, které hrají po Evropě ve velkých klubech. Navíc se hraje v Portu, bude to těžké, určitě se proti nám chtějí předvést. Myslím, že nás čeká hodně zajímavý zápas. Musíme se na ně dobře připravit, rozebereme si jejich nejnovější zápas proti Nizozemsku. Určitě chceme další dva body.

Je pro vás cesta na reprezentační sraz příjemnou změnou?
Já jsem pokaždé šťastná, když mohu obléknout dres národního týmu a s holkama bojovat o společný cíl. Tím víc, když je to doma před našimi fanoušky. Víme, proč na hřišti jsme a o co hrajeme. Je to jiné než v klubu. Pro mě pokaždé i milá vsuvka do toho každodenního stereotypu. Nemyslím to špatně, ale obecně máte daný režim – vstanete, jdete na trénink, to se opakuje dokola. Přepnout na reprezentaci je osvěžující a dává vám to hodně.

Do zápasu s Finskem jste šly v nových dresech a předcházelo tomu velkolepé týmové focení. Jak jste si to užila?
Bylo to fajn, bylo skvělé vymýšlet něco nového. Pokud taková akce pomůže zviditelnit házenou, tak je to jenom dobře.