Podnikl nejdelší cestu ze všech zúčastněných na vyhlášení ankety Sportovec Plzeňského kraje za posledních třicet let, kterou uspořádala při příležitosti 30. výročí svého založení Nadace sportující mládeže ve spolupráci s Nadačním fondem západočeských olympioniků. Jejím vítězem se stal hokejista Martin Straka, ale i on ocenil házenkáře Filipa Jíchu, jenž přijel ze severoněmeckého Kielu. Po konci hráčské kariéry tam odchovanec plzeňské házené trénuje bundesligové šampiony.

„Byl jsem ve Starém Plzenci zkontrolovat rodiče a podívat se domů. Využil jsem toho, že ve stejném termínu bylo vyhlášení ankety,“ usmíval se 41letý házenkář při rozhovoru s novináři v útrobách plzeňské radnice. „Bylo to spontánní a jsem rád, že to vyšlo. Viděl jsem řadu plzeňských sportovních legend, moc rád jsem byl v jejich společnosti. A mohl jsem si dát zase český zákusek,“ pokračoval dobře naladěný házenkář a bylo vidět, že se baví, i když s výsledky Kielu nepanuje spokojenost.

V Lize mistrů sice vedou jednu ze dvou skupin, vyhráli i na palubovce hvězdného Paris SG, ale v bundeslize jsou na sedmém místě, což je na obhájce titulu nezvyklé.

Martin Straka a hokejová Škoda Plzeň patří k sobě. Fanoušci teď bývalého hokejistu zvlili nejlepším sportovcem Plzeňského kraje za posledních 30 let.
Sportovcem kraje se stal Straka, předčil Čecha i střelkyni Emmons

V jakém rozpoložení jste přijel po čase do Plzně?
Mysleli jsme si, že odchody velkých hráčů nahradíme extrémně talentovanými mladíky. Ale přestavba týmu nejde tak rychle, jak jsme si mysleli. Oni sice mají světovou extratřídu, chybí jim však stabilita výkonů. Na to jsme párkrát dojeli, ale pracujeme dál. Snažíme se nepropadat trudomyslnosti, jak se v Česku hezky říká. Bereme to jako daň toho, jak jsme sestavili kádr a jakou cestou jdeme. Věřím, že za půl roku, rok, dva se ta kvalita extrémně ukáže.

Neukazuje se, že bundesliga bývá náročnější než Champions League?
Je extrémně vyrovnaná, první může v klidu prohrát u posledního. Má to víc faktorů. Jednak to, že každý bod se počítá, tlak na týmy, které mají ambice být nahoře, je extrémně velký. Za druhé se bundesliga píská jinak než Liga mistrů, kde je nastavený metr volnější. Nejsme zapšklí, i když po těch porážkách to není příjemné, člověk na ně není zvyklý. A přiznám se, že jsou dny, kdy toho moc nenaspím.

Jak porážky koušou fanoušci Kielu, pro které je házená všechno a úspěchy berou téměř jako samozřejmost?
Koušou… Včetně nás. Ale taková je realita. Kiel je skvělá adresa, ale zdaleka ne s tak skvělým rozpočtem, jaký mívají týmy z evropské špičky. To je třeba mít na paměti. Snažíme se získat velice kvalitní hráče, ale absolutní světovou extratřídu si nemůžeme dovolit.

RADOST po triumfu v Lize mistrů přenechal český kouč německého fenoména Filip Jícha svým svěřencům a sám opouštěl arénu v Kolíně nad Rýnem se spokojeným výrazem.
Jícha o triumfu v Lize mistrů: Je to takový malý zázrak

I v bundeslize už jsou movitější kluby?
Ano. Některé se našemu rozpočtu vyrovnají, jiné už ho překonaly.

Blíží se mistrovství Evropy, které hostí právě Německo. Nebudou chybět ani Češi, bude to velký svátek i pro vás?
Stoprocentně, těším se. Vždyť já jsem měl dobrou roli i při volbě šampionátu, byl jsem ambasador německého projektu. Při výběru jsem měl desetiminutovou prezentaci, proč by mělo šampionát pořádat právě Německo. Pamatuju si to velmi dobře. Konalo se to týden po mém rozlučkovém zápase v Plzni, kde jsem v závěru dostal ránu do obličeje, a tak jsem jel na prezentaci s pořádným monoklem na oku (smích). A vyhráli jsme, já jsem tam bojoval za Německo, takže pro mě to bude speciální šampionát. Od prvního dne chci být v arénách, samozřejmě budu na prvním utkání České republiky v Mnichově.

Jakýma očima se budete na šampionát dívat?
Jako skaut bohužel.

Proč bohužel? Byl byste raději v roli kouče některého národního týmu?
Člověk má pracovní degeneraci. Už jsme se v klubu bavili, co budeme na šampionátu dělat. Vybíráte si nejen zajímavé zápasy, ale berete to tak, že tady hraje tento hráč, jinde jiný, ten má tuhle roli… Půjdu se podívat i na týmy, které nejsou tak profláklé jako Dánsko s Francií. Potenciálně v nich můžete objevit někoho, kdo by se hodil do vašich klubových plánů. Skautské dokumenty jsou samozřejmě připravené, ale chcete si to na vlastní oči proklepnout.

Exhibiční zápas s házenkářem Filipem Jíchou.
Filip Jícha měl talent, ale i vůli stát se nejlepším, říká Karel Nocar

Stane se vám vůbec ještě někdy, že se na házenou kouknete jen jako divák?
Ale ano, většinou u ženské házené (úsměv). Nebo den po našem zápase, když moje děti chtějí sledovat házenou společně. Tam se pak dívám, bavíme se u toho a je to sledování spíše fanouškovským okem. Ale pokud je to mužská házená a s některým z týmů hrajeme třeba za čtyři kola, pak už je můj pohled zase úplně jiný.

Jaký vztah k házené mají vaše dcera a syn?
Odmalička jsou velcí fanoušci házené. Teď už ji hraje i dcera, takže mě chtějí vidět jako hráče. Zpětně hledají moje zápasy na youtoube, dívali se na finále Ligy mistrů. Syn se mě ptal, který zápas mám nejvíc v paměti. A já odpověděl, že právě finále proti Barceloně, kdy jsem dal v prvním poločase osm gólů. On mi to nevěřil, dokud se nepodíval (úsměv). A pak se ptal, proč ještě nehraji, že bych mohl. Ale to už je pasé.

Opravdu už nemáte chuť si to někdy zkusit?
Tělo je v rozkladu a v rozpadu (úsměv). Vůbec. Ještě před dvěma lety, kdy byl takový týden národního týmu, tak jsem si zkusil zaházet, zastřílet. Ale teď už je absolutní konec.

Exhibiční zápas s házenkářem Filipem Jíchou.
Byla to tečka, jakou jsem si nepředstavoval, dojalo Jíchu

Ještě se vrátím k anketě. Její vítěz Martin Straka řekl, že by volil právě vás, že si vás moc váží. Jaké bylo setkání s ostatními sportovci?
Hrozně milé. Přijet do Plzně a vidět tolik skvělých sportovců a popovídat si s nimi, toho si moc vážím. A ta Martinova slova dokazují jeho velikost. Je to opravdová legenda. A nejen on, stačí se podívat, kdo byl v nominaci. Petr Čech je globální fenomén, Bára Strýcová zase světová tenistka. Na Jardu Špačka jsem chodil fandit s tátou na plzeňský zimák, teď jsem stál vedle něj a mohu ho považovat za kamaráda. Těší mě, že můžu být v takové společnosti.

To, že vyhrál Martin Straka, je podle vás v pořádku?
Martin je plzeňský polobůh. Kdo jiný by si to měl zasloužit. Já nebo Petr Čech jsme zůstali v zahraničí, kde máme práci. Martin se vrátil domů, aby zachránil plzeňský hokej a dal mu šmrnc. Trofej je víc než v dobrých rukou.

A když už jsme v Plzni, tu házenkářskou trénuje váš další velký kamarád Petr Štochl. Chodí si k vám pro rady? Nebo snad vy k němu?
Samozřejmě se spolu bavíme. Ale není to tak, že bychom si volali kvůli házené. Spíš si sdělíme i soukromé věci. Ale když je čas a sedneme si na pivo, pak je házená samozřejmě téma číslo jedna. Rozebíráme i koučink. Je to práce s lidmi, řekneme si, jak to dělám já nebo co směrem k hráčům volí on.