„V poslední době nás zaměstnalo například čerpání vody po přívalových deštích, popadané větve a stromy nebo požár dvou aut před psychiatrickou léčebnou,“ popsal velitel dobřanských hasičů Milan Dvořák. I mimo výjezdy ale členové sboru pomáhají. Maximálně to platí o Liboru Kolářovi. Jak říká, má pech na to, že se až nápadně často nachomýtne někam, kde teče krev.

Naposledy na začátku května dal první pomoc ženě zraněné při dopravní nehodě. V lednu zase dobřanští hasiči pomáhali městu s rozvozem hostů základní školy z partnerských škol. Kolář je odvezl mikrobusem na plzeňské vlakové nádraží. „Stála tam paní, najednou k ní přišel bezdomovec, něco na ni křičel a praštil ji dřevěnou tyčí do hlavy,“ vzpomíná hasič. Ani tentokrát neváhal, vzal ženu do auta, rozbitou hlavu jí ošetřil a zavolal záchranku s policií, která zanedlouho útočníka chytila.

Jiné ženě zase pomohl loni na jaře. U borské věznice byl svědkem další z nehod. Řidička v audi nabourala auto, ve kterém manželský pár vezl dlaždičky synovi. A zatímco si to audina hnala klidně dál, Kolář neváhal. Zastavil a i tady poskytl předlékařskou pomoc zraněné spolujezdkyni. Podobné situace snad přitahuje. V Plzni na Roudné musel při jiné bouračce dva zraněné lidi dokonce vytáhnout z auta.

„Nemusím ale ani nikam jezdit,“ krčí Kolář rameny. „Asi tak před třemi lety jsem si dělal doma kafe, když jsem uslyšel skřípot gum. Vykoukl jsem z okna a tam stálo auto napříč silnicí a vedle ležela babeta a muž v bezvědomí,“ vypráví záchranář. A protože řidič auta nevěděl, co si se sraženým motocyklistou počít a jen tak nad ním stál, musel opět zasáhnout hasič. Muži s vážnějším zraněním hlavy a zlomeninami zřejmě zachránil život.

Nic z toho ale Kolář nepovažuje za žádný mimořádný čin. Říká, že má jednoduše na takové situace smůlu. A tak si do auta pořídil větší lékárničku, aby nemusel stále její obsah doplňovat.